 |
Clarice: víš, občas mívám silný dojem, že ačkoli se považujeme za pány tvorstva, tak jsme spíš jediný druh na téhle planetě, který je naprosto mimo mísu. Jak říkáš, jsme věčně nespokojení, řešíme blbosti, likvidujeme sami sebe a okolí kvůli ještě větším blbostem, plácáme se po vesmíru a pořád něco hledáme - Boha, sebe, smysl života... je to tím, že jsme ten poslední kousek vývojové skládačky, něco víc a lepší, nebo je to tím, že všichni ostatní živáčkové už tyhle suprdůležitý otázky vyřešili někdy dávno, přišli na to, že když se narodíš, tak musíš i umřít a nic s tím prostě udělat nejde, takže se zbytečně nestresují a užívají si ten život, který jim byl dopřán?
Takže za sebe bych odpověděla na tvou poslední otázku asi takhle - protože jsme jako druh ještě nedospěli. Ještě jsme nenašli odvahu změnit to, co změnit můžeme, trpělivost snášet to, co změnit nemůžeme, a ani moudrost, abychom takové věci od sebe dovedli odlišit. A dokud se to nenaučíme, budeme pořád jen brblající lidstvo:) |