Místnost

Co by bylo, kdyby...

...kdyby se to či ono stalo jinak? Jak by se změnily příběhy, které známe? A také - co vám připadalo v příběhu nelogické a mělo by podle vás dopadnout "ve skutečnosti" jinak? Místnost má od 21:18:31  06. 10. 2001 pronajatou verlit

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Clarice, vloženo 18:43:05  16. 08. 2009
	No tak já si na to odpovím. Neomezovaly by nás. Pokud bychom o něčem dopředu věděli, že to můžeme změnit ve prospěch blízkých, nebo i náš vlastní, tak bychom to udělali a nevěřím nikomu, že by na něco takového nikdy nepomyslel. Vědomosti by byly tou největší zbraní, jakou bychom mohli dostat a znalost budoucnosti naším alibi.

Clarice, vloženo 18:50:04  15. 08. 2009
	To zrovna nenosím :). Ale ta otázka furt platí. Kdybychom si byli vědomi, že třeba zabitím někoho někomu jinému pomůžeme, jak moc by nás omezovaly morální zásady? Já tedy myslím, že bych nejspíš skončila na psychiatrii, kam stejně patřím v jakékoli době -:)))

Petd, vloženo 15:42:00  15. 08. 2009
	Clarice: jde právě o to, že by ses v té době probudila naprosto nepřipraveně, takže jen s tím co normálně nosíš v hlavě. Takže ano pokud nosíš v hlavě kde se oni vrazi nacházeli před svým činem.

Clarice, vloženo 15:13:02  15. 08. 2009

Nebo bych možná zůstala v ČR a vetřela se do přízné své budoucí rodiny. V době mámina těhotenství bych sledovala, co všechno se kolem ní dělo, protože se neví, proč jsem se narodila nevidomá. Dalo by se to ale i slušně zneužít. Třeba, kdybych se zajímala o masové vrahy, zabíjet je dřív, než zabijí oni. Když už připustím, že bych cestovala časem, byla by to vražda? Mít možnost změnit minulost není trestné. Nebo je to jen výmluva daná mocí, kterou bychom měli?

Petd, vloženo 12:59:14  15. 08. 2009

No já bych asi taky vyjel, i když asi ne hned přece jen bych věděl že mám ještě tak rok čas. Potom co bych se s tím vyrovnal a taky s tím, že jsem nezaměstnaný a osamělý, bez všech svých blízkých, tak bych si večer zašel na V+W a pak se pokusil poznat svého dědu ve svém věku. A tady nevím co by bylo to správné, protože vědomí, že jen za dva roky děda bude děda mukl, by bylo docela těžké a nevím co by se stalo kdybych ho převědčil, že má taky odjet, ale na druhou stranu i když těch několik let pro něj bylo velmi těžkých a bolestných tak i ta léta zformovala jeho osobnost. Takže spíš bych se pokusil ho jen poznat a pak bych zakopal na místě naší budoucí chaty a jejího sklepa nějaké cennosti, aby ten život byl alespoň o kousek lepší. No a pak hurá do Anglie a na univerzitu. Snad bych s tím co mám čerstvě v hlavě dokázal vystudovat i tam o:-). A pak kdo ví... pár sázek na historii, třeba že první ve živočich ve vesmíru bude pes (v 50tém by na to mohl být dobrý kurz) a další. No a časem nákup nějakých tě akcií, třeba jablíček o:-) ale jen drobně, nechtěl bych moc měnit svět ve kterém vyrostu.

Clarice, vloženo 10:47:45  15. 08. 2009
	Také bych odjela pryč. Nechtěla bych tu zůstat, i když předtím bych asi navštívila svou babičku, které bylo patnáct a řekla jí, ať se svou první vnučkou mluví o své minulosti víc, než to dělala. A pak bych, někdy hned po revoluci zajela sama za sebou a přesvědčila svoje rodiče, aby mě nechali ve škole v Praze. A vůbec, tohle je děsně depresivní místnost -:))).

verlit, vloženo 08:58:10  15. 08. 2009
	Pokud bych se tam ocitla takhle, tudíž bez rodiny a lidí, kteří by na mě záviseli, pak bych okamžitě odjela do ciziny. V roce 1946 to ještě šlo. V žádném případě bych nezůstala v Československu.

Meridion, vloženo 08:53:15  15. 08. 2009

Až bych po prvním okamžiku zmatení přijala tu skutečnost, tak bych si řekla "díky Bohu, že není rok 1938". 20. století není doba, kdy si člověk může hrát na věštce budoucnosti, takže varování proti komunismu by přišla vniveč. Pokusila bych se splynout s velkou mlčící menšinou. Po pár letech bych se nenápadně zajela podívat na moje rodiče v dětském věku. :-) Vzhledem k tomu, že mi babička byla povahově bližší než maminka, tak bych se s ní možná i spřátelila (pokud by na to jako matka 5-6 dětí měla čas). :-)

Adhil, vloženo 07:04:27  15. 08. 2009

Víte, já si vždycky říkám, že kdybych žil v té době, tak bych - jak píše Aes - proti komunismu bojoval ze všech svých sil. Je samostatnou otázkou, jestli by tomu tak skutečně bylo, kdybych vyrůstal v jiném světě než dnes, nakolik člověka v jeho názorech formuje okolí a nakolik je to on sám. Jenomže kdyby došlo k té situaci, jak píše PetD a já bych věděl co bude, sprostě bych ze země utekl. Prostě, dokud to jde, i za cenu, že bych někde na západě živořil - honem pryč. Protože bych věděl, že prostě nic nezmůžu, že se to stane. Nevěřím, že by jeden člověk mohl ještě v roce 1946 něčemu zabránit.

Songiri, vloženo 23:52:03  14. 08. 2009

Taková představa je docela noční můra. opravdu netuším, co bych dělala. V té době byly sice nějaké výhody, ale i spousta nevýhod. A navíc když by člověk neměl kam jít... Nevím ani, co kolik stálo, takže bych byla ztracená. Asi bych si nejdřív zjistila, kde bydlím, kde pracuju... Pokoušela bych se všelijak vrátit do přítomnosti. A taky bych samozřejmě dělala něco proti tomu, aby nenastoupil komunismus, jak už řekla Aes Sedai.

Petd, vloženo 22:49:34  14. 08. 2009
	Dobře, doupřesním to, člověk by si samozřejmě pamatoval všechno z předtím. Jo ještě dodám pár drobností aby to bylo snazší. Řekněme že by v dokladech byl doklad že jste z sirotčince a taky řekněme dva tisíce korun v drobnějších bankovkách, aby jste byli na blízkou budoucnost zajištěni.

Aes Sedai, vloženo 22:37:51  14. 08. 2009
	A taky pokud bych si pamatovala, co bude, tak bych asi bojovala proti komunismu ze všech sil, takže bych nejspíš pošla někde v lágru či jako veřejný nepřítel lidu.

Aes Sedai, vloženo 22:36:28  14. 08. 2009
	Byla bych asi totálně dezorientovaná, ověřovala si, jestli je opravdu ta doba, přemýšlela bych, jak jsem se tam dostala... A pak by mi asi nezbylo nic jiného, než hrát ztrátu paměti nebo tak něco.

Petd, vloženo 21:47:56  14. 08. 2009

můžu navrhnout jedno co by kdyby... popravdě myslím že jsme se shodli, že ocitnout se ve středověku by bylo velká rána a pořádně bychom nevěděli co dělat. Ale co kdyby se stalo toto... Je ráno... probouzím se celý rozlámaný na lavičce v nádražní čekárně, i když si živě pamatuješ, že jsi usínal ve své posteli. Vedle tebe na lavici leží staré noviny. Když je otevřeš tak vidíš, že je to vydání Rudého práva z léta 1946. Najednou k nádraží přijede parní lokomotiva a z ní vystupuje spousta lidí a okolo tebe pospíchají někam ven. Když jsi je taak prohlížíš tak ti konečně dojde, že jsou oblečeni podobně jako ty, ostatně i něco je jiné tvoje tělo se ti najednou zdá taky trochu jiné jako by mělo tak dvacet let... pro jistotu se prošacuješ a najdeš peněženku a pas. Vyjma toho, že pas je takový podivně starý je v něm ještě jedna odlišnost, v kolonce datum narození je rok 1926. No snad jsem to dostatečně uvedl, takže copak by jste v této situaci asi provedli?

Mivka, vloženo 20:28:07  14. 08. 2009
	Verlit- ach jo, ty mě tak štveš :)) Okolo je tolik honorovaných autorů bez originálního nápadu a ty si takhle briliantní povídku se super prostředím syslíš pro sebe :)

Clarice, vloženo 19:50:57  14. 08. 2009
	verlit: Ale ti lidé ve středu prstence asi nežili moc dlouho :). Nimitz: takhle vdechnout kus chodníku by se mi nelíbilo :).

verlit, vloženo 19:44:32  13. 08. 2009

Poletující beton? Nespletli si to s azbestem? Kdysi jsem psala povídku, která se odehrávala v Prstencovém městě s centrální periférií. Vycházela jsem z toho, že lidi se postupně stěhovali do domů a bytů, stavěných na okraji města a centrum se vylidňovalo. Když pak došlo k ekonomické a energetické krizi, zkrachovaly obchody a kanceláře, které zaplňovaly centrum. Vylidněné centrum pak okupovali squateři, gangy, bezdomovci a vytlačovali poslední zbytky běžných obyvatel a také kanceláře a obchody, které tam ještě zůstávaly. Výsledkem byl prstenec, jehož střed byl nebezpečný a který byl nakonec oddělen od okraje vybuldozerovaným pásem, ostnatými dráty atd.

Nimitz, vloženo 18:23:46  13. 08. 2009

O tom jak Praha vypadá po energetických válkách a svět se vrátil prakticky do středověku, pojednává první román postkatastrofické trilogie Vladimíra Šlechty "Projekt Bersekr". Praha tam je důležitým městem v Germánském císařství, je křížovatkou cest a tak má ve městě velkou moc Celní úřad. Zajímavě je tam popsáno co se stane s těmi všemi betonovými sídlišti - rozpadnou se a částečky toho betonu poletující vzduchem budou velmi nebezpečné na vdechnutí

verlit, vloženo 17:35:01  13. 08. 2009

Myslím, že Praha má dobrou polohu pro křižovatku cest, je prakticky vprostředku země, na velkém vodním toku...tipuji, že by jí zůstala. Hrobky: Taky bych je v tomhle kontextu chápala v podstatě jako místo ke vzpomínání a meditaci, spíš než jako návštěvu "kostiček a kůžiček". I když...což je teda téma spíš do Svatyně... mě fascinuje u "duchovně" orientovaných křesťanů ta posedlost ostatky hmotného těla, které v křesťanské víře nehraje žádnou roli. Jazyky: angličtina, španělština, čínština, arabština, hindi(?) - jaký je přesný název? Zbytek lokálně.

Petd, vloženo 17:00:05  13. 08. 2009

Songiri: jen maličkost k té hrobce, tam myslím šlo hlavně o to naučit se pokoře vůči historii rodu a zároveň se do ní tím zakořenit. Protože v té době u většiny starobylých rodů se tolik nehrálo na uplatnění jednotlivce, ale na zajištění další prosperity rodu. Sice jsou to jen ostatky, ale stále je to jedno z nejlepších míst kde si vzpomenout a vzdát holt. Ano, můžeš ke svým předkům v hlavě promlouvat kdekoli, ale i tak kdykoli přijdeš na hřbitov a postaráš se o jejich hrob, přijdou k tobě mnohem snáz vzpomínky i pocit jejich blízkosti. A teď si uvědom, že v těchto hrobkách byli například uloženi předci i třista let staří a ty jsi tam u nich o nich poslouchala jací byli a čeho dosáhli. Adhil: Praha v takové situaci... no bylo by to veselé, ale i tak by se tu tak 50 000 tisíc lidí uživilo, alespoň v Praze a blízkém okolí. Přece jen Praha je viniční město, takže půda je tu docela dobrá a navíc ani moc není zabetonovaná. Jen ty sídliště okolo by byly naprosto šílené a jak z nějaké postapo hry. Co myslíte, byla by Praha i poté znova křižovatkou obchodních cest? A ještě jedna drobná douška k archeologii, co myslíte jaké jazykové okruhy přežijí dalších 500 let? (vzpoměl jsem si na Dunu, kde mezinárodní jazyk vznikl spojením slovanských jazyků s angličtinou)

Zpět