|
Byla bych z mnoha věcí docela paf. Jsme hodně zaměření jen na určitou část vědění, máme své obory. Jenže najednou by nebyli ti, co by operovali, co by něco vyráběli, co by obsluhovali všechnu tu techniku, co by tu zůstala. Takže bych doufala, že všechno, co může způsobit další katastrofu, někdo vypnul a že je někdo, kdo dokáže důležité vědomosti předat dál.
Asi by se lidi museli stáhnout víc k sobě, vytvořit menší kolonie, protože by nebylo možné žít třeba v Praze při 3000 obyvatelích, že jo...
Řekla bych, že by ti, kteří by měli znalosti, stali se něco jako neomezení vládci, že by se vytratila či potlačila demokracie. Prostě by se život vrátil o nějaké desítky či století zpět. První generace by žila v hrůze, že přijde další epidemie nebo katastrofa a lidé vyhynou. Další generace by to už měly jako legendy o tom, že kdysi byla nějaká velká epidemie.
Osobně bych se musela učit základní věci, kdyby nefungoval plyn a elektrika. Jak přežít bez moderní civilizace. S rozmnožováním - ano, pro záchranu lidstva bych byla ochotná rodit třeba každý rok, dokud by to bylo možné. Ale obávám se, že při mých nemocích bych umřela při prvním porodu...
A myslím, že ženské by se tomu hodně bránily, zvykly si na jedno, dvě děti. A že by se tedy rozšířilo násilí, protože aspoň někteří chlapi by požadovali zachování lidstva. Taky by asi museli víc převzít svou dřívější roli lovců a živitelů rodin, protože ženy by měly moc dětí a musely by se především starat o ně.
Uf. :) |