 |
Možná stejně, jako si Afričan může myslet, že pokud má běloch prostředky, musí je použít k záchraně Afričana, tak my si můžeme myslet, že nás zachrání "vývoj" naší společnosti.
Máme tu úžasné Spojené státy a otevřenou Evropu. Všechno se to promíchalo a povědomí o kultuře mizí naprosto odevšad. Lpíme na reklamách a musíme mít věci, které nepotřebujeme. A nepřijde nám to divné.
Stejně tak nepřijde divné Afričanovi žádat po misionářích, dejme tomu, aby je zabezpečili.
Tak co nás, a pak třeba i Afričana, odnaučí chtít po ostatních, aby se postarali o náš život? Jedině přerušení dodávek pomoci. Opravdu myslím, že nejrychlejším řešením, jak dospět k nějaké změně, je přestat se starat.
Pořád jsme jen zvířata a ta, když dospějí určitého věku, musí se postarat sama o sebe. V přírodě to funguje. Ale my si přírodu podmanili, takže… kam by to mohlo vést?
Teoreticky je to určitě to drastičtější řešení, ale když už desetiletí vidíme, že to nikam nevede, není na čase zkusit jiný přístup?
A další věc: máme vůbec právo takhle přemýšlet? Protože my nejsme o nic nadřazenější, než Afričan. A o nic lepší.
Jsme jako společnost tak provázaní, že už nevíme, co je individualita. A nechceme vědět, protože je přeci mnohem pohodlnější být na někom závislí a nemyslet na to, kde se berou prostředky pro to, či ono.
Určitě by bylo skvělé učit lidi podle nějakého vzorce, který by je nenásilně vmáčknul do území ohraničeného jejich životním stylem a jejich potřebami tak, aby přežili a nepotřebovali nic jiného. Jako učit je chytat ryby a obdělávat pole. A ty, kteří nemůžou, zase třeba učit něco jiného. A pak prostě dát průběh předávání vědomostí mezi nimi samými. Možná pak by nastal klid a nějaká rovnováha.
Možná jsem to blbě vyjádřila, ale jak to tu teď píšu, napadají mne věci, pro něž nemám slova. Nedovedu vysvětlit svoje pohnutky.
A možná právě to, že stejně jako Afričan, nedokážu říct, kde začít se změnou, žádná nenastane. |