 |
Lampar: všechny tyhle faktory, o kterých píšeš, by ale v tomto případě zůstaly stejné - mozek nahradíš počítačem - simuluješ mozek po jednotlivých neuronech a všechny vstupy a výstupy mezi tělem a mozkem předáváš dál. Tělo necháš jak je (pokud se později rozhodneš vyměnit si pár součástek, asi bys to nepovažoval za ztrátu vlastní identity).
Pořád je tu ale ta možnost, že takovou záměnou. už "Ty nebudeš Ty", jen Tvoje kopie.
Hallorn: Samozřejmě souhlasím, AI jen tak nepostavíš - rozhodně nestačí vytvořit dostatečně složitou neuronvou síť a doufat, že se nějak vyvine .. to by člověk musel umět totéž, co milióny let evoluce, o čemž docela pochybuji.
K tomu druhému - proč myslíš, že je ta kontinuita vůbec důležitá? To bych se pak bál každého okamžiku, kdy ztratím vědomí - třeba když usnu. Taktéž bych se pak musel nutně bát vlézt do StarTrekového transportéru, protože bych ztratil kontinuitu. Já osobně se na to dívám tak, že já jsem ta struktura, kterou mé tělo představuje, její fyzická realizace IMHO není podstatná. V rámci materialismu neumím najít jinou přijatelnou odpověď.
Quadrix: Pokud věříš že člověk není jenom soubor molekul, že má "něco navíc", pak samozřejmě půjde o to, jestli se to "něco navíc" přenese s Tebou nebo ne. Kdybych si myslel, že člověk má to "něco navíc", nikdy bych do toho samozřejmě nešel nechápu jaktože ty jo :-) |