Místnost

Co by bylo, kdyby...

...kdyby se to či ono stalo jinak? Jak by se změnily příběhy, které známe? A také - co vám připadalo v příběhu nelogické a mělo by podle vás dopadnout "ve skutečnosti" jinak? Místnost má od 21:18:31  06. 10. 2001 pronajatou verlit

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Quendi, vloženo 22:46:19  13. 07. 2008
	Ne. Co by to bylo za mír? Na sebeobětování asi nejsem ta správná osoba.

verlit, vloženo 19:17:08  13. 07. 2008

Dokázala bych se zabít (nebo nechat zabít) v zájmu zachování míru. To by ovšem nebyl tenhle případ, takže v tomhle případě rozhodně ne. Neumím si dnes představit věrohodnou situaci, kdy by válčící strany stavěly příměří na životě nějaké konkrétní osoby. Stejně jako si neumím představit, že by některá strana ovládala všechny své stoupence natolik, že by mohla jejich jménem takovou dohodu uzavřít. Jinými slovy i v případě, že by se představitel druhé strany zabil, válku by to nezastavilo. Čili by to bylo naprosto nesmyslné a zbytečné gesto.

Aes Sedai, vloženo 18:12:21  13. 07. 2008
	Pokud by to opravdu zastavilo válku, ta k jo.

Fionor, vloženo 18:12:08  13. 07. 2008
	hmm... ne v takovéhle situaci - smrt by nic neřešila - snad vydat se na milost nepříteli, ale zvilot si smrt je východisko, které nemá logiku

Clarice, vloženo 17:38:41  13. 07. 2008

Situace k zamyšlení: (pokud chcete). Představte si, že jste zástupci jedné z válčících stran na mírovém jednání. Druhá strana se na jednání ale nedostaví, protože je cestou postihne nehoda, která je zabije. Jenomže vy jste to neudělali, byla to fakt nehoda, které ale druhá strana nevěří (pochopitelně, válka trvá dlouho, všichni jsou trochu paranoidní). Chcete dosáhnout míru a jediné, co můžete nabídnout jako gesto dobré vůle - jako důkaz toho, že za neštěstí, které druhou delegaci zabilo, nenesete vinu, je váš život. Dokázali byste se zabít ve jménu míru? Druhá strana tuhle oběť bere a je ochotna jednat, pokud se zabijete.

Clarice, vloženo 21:43:04  12. 07. 2008
	Jak tu byla řeč o "Tmě" Ondřeje Neffa, tak už ji mám. Dostala jsem ji výměnou za recenzi. A protože se mi to zatím strašlivě líbí a mám pocit, že líbit nepřestane, je to důvod ke dvojí radosti. Mám to přečíst a napsat do tří týdnů, takže pohoda :).

Clarice, vloženo 19:50:12  05. 07. 2008
	Hmm, tak knížku o přežití nemám. Mamina dělá v tiskárně, kde si jí všimla, jenomže ke konečnému výrobku se nedostala. Jede to tam na tři směny a už to není tak jednoduché. To zajímavé zmizí rychle. Ale prý se mi po tom zítra na noční podívá a kdyžtak si o jednu řekne.

Louda, vloženo 12:13:44  04. 07. 2008
	Krajní nouze :)

Bellatrix, vloženo 12:35:05  03. 07. 2008

Mně takhle překvapila kamarádka v jedné vzdááááleně podobné situaci, i když ne tak vážné, samozřejmě. Šly jsme přes park na Karláku, tam u toho dětského hřiště. Jezdil tam na kole takový asi osmiletý fracek (jeho máma s kamarádkou, zřejmě, seděly na jedné strany na lavičce). tan kluk, když kolem projížděl, pokaždé utrousil naším směrem nějakou urážlivou poznámku, něco jako "tlustý krávy" atp. Jak jsme se sunuly přes park na druhou stranu, říkala jsem si, že nejlepší je ignorovat. Kamarádka, která normálně je MNOHEM mírnější než já, navíc tehdy byla v pokročilém stádiu těhotenství, to nejspíš nevydržela (asi hormony), a když už jsme byly na druhý straně a on zase přijel blíž a něco říkal, chytla ho za flígr, strhla ho z kola, tichým sykotem, hodným Bábi Zlopočasné, ho seřvala a kluk vypadal, že má co dělat, aby si necvrnknul do kalhot. Odjel pak tak rychle, že málem spadnul z kola :o) Musela jsem se smát, protože něco takového bych od ní nečekala, spíš bych to čekala od sebe :) A ten pocit zadostiučinění! :D A taky jsme měly štěstí, že nás jeho matka neviděla a že jí nejel žalovat, protože vztáhnout ruku na cizí dítě, to bychom si asi neobhájily.

verlit, vloženo 10:20:06  03. 07. 2008
	No mě to právě hrozně překvapilo, protože jsem si taky vždycky mysela, že bych spíš utekla. A ono mi to začalo řvát úplně samo :-) Kdyby tak rychle neutekl, tak bych ho asi zkopala. Adrenalin, no.

Aes Sedai, vloženo 10:15:33  03. 07. 2008
	Tak to tě obdivuju, já bych ho asi spíš odstrčila a snažila se zmizet... A umět tak řvát, jak mi právě teď řve jedna mladá máma na malé dítě... chudák, že mu neprasknou bubínky. Á, už řve taky. Vůbec se nedivím...

verlit, vloženo 10:12:21  03. 07. 2008

Když už jsme v té debatě o agresivních bláznech, vždycky to nefunguje, ale z osobní zkušenosti část z nich prostě jen touží potom, aby je někdo vyslechnul. Když jim tu možnost dáte, tak se uklidní. Zatímco když se je snažíte odbýt, můžou se vytočit až k agresivitě. Nevýhodou je, že když je vyslechnete příliš přívětivě, mohou se na vás upnout a chodit se pak vypovídat dvakrát denně, což už je problém. Jinak mám stejný problém, jako hodně ostatních – neumím správně vyhodnotit okamžik, kdy UŽ bych měla křičet (nebo se třeba začít fyzicky nebo aspoň hlasitě slovně bránit). V obavě, abych nepůsobila hloupě nebo někoho neurazila, bych asi takový moment zmeškala a proto byla snadnou obětí. I když jednou jsem sama sebe docela překvapila. Před lety mě sledovat ze zastávky tramvaje nějaký úchyl (tam jsem ze začátku udělala tu výše zmíněnou chybu, že jsem nechtěla působit rozruch, když nic nedělal). Nicméně ve chvíli, kdy mě náhle doběhl a pokusil se mi sáhnout pod sukni, jsem ke svému velkému překvapení na něj začala řvát takovým způsobem, jaký bych nikdy nečekala, že jsem schopná. Prchal chudák jako zajíc.

Hetta, vloženo 09:44:34  03. 07. 2008
	Aws Sedai : ty jsi mě fakt potěšila, já myslela že taková "obryně Stáňa" jsem jen já, moje dcera a pak už skoro nikdo :-)) V práci mi svého času přezdívali "to třímetrové děvče"

Aes Sedai, vloženo 09:24:05  03. 07. 2008

To se týká bláznů a otravů v práci. Ale v minulosti jsem měla několik špatných zkušeností s otravama sexuchtivýma. Takové to osahávání, snažení se někam mě zatlačit apod. Přiznám se, že tady nikdy nevím, jak reagovat. Teda vím, měla bych jim vrazit, kopnout je někam... ale já se v té chvíli děsně stydím a hledím je nějak setřepat. Dá se říci, že si víc poradím s nějakým bláznem, zlodějem, opilcem než s tímhle.

Bellatrix, vloženo 09:15:44  03. 07. 2008
	No, já mám se svými 168 cm trošku nevýhodu (považte, s tím bych se nemohla přihlásit ani na Miss! :o)))) Zase se ale umím velmi přesvědčivě mračit a tvářit naštvaně :) Ale neumím být diplomatická, to je docela problém. Asi bych toho člověka neuměla ani tak ošulit, jako verlit, o přeprání nemůže být řeč už vůbec

Aes Sedai, vloženo 09:12:50  03. 07. 2008

Jsem na tom podobně, jako Bell. A navíc strašně nerada křičím. :) Na druhou mých 180 cm a xx kg :-)) dává určitou šanci, že si nějaký bláznivý střízlík rozmyslí, než si něco začne. V nejhorším, kdyby zaútočil, bych se prala. A pokud by mě rozzuřil, určitou šanci bych měla, protože jinak si dávám při praní velké bacha, abych si neublížila nebo abych neublížila. Sice bych asi žádnou šanci neměla, i když jsem se kdysi uměla prát dost slušně a s nožem mi to taky celkem šlo :-), obávám se, že prostě na silného chlapa bych neměla. Ale zase si říkám, že pokud bych se už musela prát o život, tak ať to ten hajzlík aspoň pořádně odnese, než mě zničí :)))

Hetta, vloženo 08:50:00  03. 07. 2008
	Bellatrix : jsou lidé, kteří nemají na nic čas a potřebují dva až tři životy na všechno, co by chtěli dělat - hm a jeden na to aby si stihli odpočinout - takových je nás tady asi drtivá většina, no a jsou tací, co se nudí a ubíjí čas u bedny nebo v hospodě. To už ta naše honička jse skoro lepší, alespoň se nestihneme nudit :-)

Hetta, vloženo 08:46:22  03. 07. 2008
	Díky za inspirace co v případě, že sem zase zabloudí nějaká mašíbl. /magor, šílenec, blázen/ Verlitino řešení se mi zdá velice kulantní, jsem ale spíš jako Bell, že nevím, kdy už udělat rozruch a kdy ještě ne. Určitá výhoda je mých 180 cm a xx kg. :-)

Bellatrix, vloženo 08:35:26  03. 07. 2008
	- knížka o výrobě věcí podomácku - musím říct, že mě tohle hrozně láká, mívám taková období, kdy bych nejraději zavařovala, pěstovala zeleninu, předla :), tkala, vyráběla si nádobí atd, a jsem si jistá, že by to šlo a líbilo se mi to. Jenže s mým životním stylem to prostě nejde - mám sotva čas jednou za čas posekat trávu na zahradě. Musela bych kompletně změnit život...

Bellatrix, vloženo 08:32:47  03. 07. 2008

Co se týká neodbytných bláznů, já mám problém, že neumím rozlišit tu hranici, kdy už by bylo třeba s křikem prchat nebo volat policii, a kdy jde člověka ještě odpálkovat. Jsem v tomhle taková... no prostě mám vnitřně v sobě zažranou hrůzu z toho, že spustím poplach nebo vyvolám rozruch zbytečně. Víte, jak to bývá v těch akčních filmech - hrdina si všimne podezřelého zavazadla ve vagónu metra, rozkřičí se na celé kolo a zachrání tak všem život? Tak já jsem ten typ člověka, který by velmi pravděpodobně prostě na nejbližší stanici vystoupil, ale nikomu nic neřekl, protože by byl přesvědčen, že jen zbytečně panikaří. S těmi blázny by to bylo podobné. Než bych na někoho zavolala policii, nejspíš by mě ten člověk zabil .o)), protože bych se bála radikálních postupů a pak už by bylo pozdě :)

Zpět