22:33:05
23. 11. 2024

Místnost
Co by bylo, kdyby...
...kdyby se to či ono stalo jinak? Jak by se změnily příběhy, které známe? A také - co vám připadalo v příběhu nelogické a mělo by podle vás dopadnout "ve skutečnosti" jinak?

Místnost má od 21:18:31  06. 10. 2001 pronajatou verlit

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   71   »» »

verlit, vloženo 22:38:31  24. 06. 2008

Ale náhodou kurz základního přežití není úplně špatný nápad :-)

Kdysi jsem uměla ledacos, ale obávám se, že jsem toho hodně zapomněla. Pořád si ale myslím, že bych dokázala rozdělat oheň, opatřit si vodu, postavit přístřešek a opatřit si jídlo, ať už rostlinné nebo v úplně nejhorším živočišné. Ale jsem ráda, že to nemusím zkoušet v praxi.

Clarice, vloženo 21:03:06  24. 06. 2008

Jo, ještě malý dodatek: na začátku by každý obdržel tři věci:
nůž
živého králíka
a pytlíky na zvracení
A to by bylo, aby ten králík nepřežil :). Ten můj určitě :).

Clarice, vloženo 20:58:27  24. 06. 2008

A já bych z toho pak napsala reportáž, která by se jmenovala "Jak jsme snědli les"
Ta by se objevila na Sardenu, kde by si to přečetl nějaký horlivý ochránce přírody, ovšem pěkně zvrácený. A ten by se stal pořadatelem nového conu pod názvem "Alivecon."
Úplně to vidím :).

Clarice, vloženo 20:05:28  24. 06. 2008

Vever: A já bych tě pak v tom lese našla a zachránilo by mi to život :).

Také si dovedu představit, že bych zabila někoho, kdo by chtěl ublížit mým nejbližším. Děti nemám, ale mám dva synovce do dvou let a kolikrát mám chuť zabít jejich matku, která má štěstí, že je moje ségra, když na ně jen zvýší hlas (většinou kvůli blbostem).

Kolegy v práci už jsem stokrát pohřbila (oni mě také :)).

Kurs přežití... to zní zajímavě. Takže pokud by se to konalo někde, kde je nablízku les, po nájezdu taverníků by byla ožraná kůra na všech stromech, též větvičky do dvou, tří metrů, lesní plody, plus vyvražděná populace zvěře, vybrané krmelce a spasená tráva na všech mýtinkách. O houbách by si místní mohli nechat jen zdát (a to dokonce i o těch jedovatých) a les by byl tak naprosto tichý, protože ptáci by nás shora pozorovali a báli by se. Ukrutně by se báli jen pípnout :).

Klair, vloženo 08:09:46  24. 06. 2008

Já jsem chodila na sebeobranu (když už jsme se dostali k zabití někoho) a první poučka instruktora: jste ochotné útočníka zabít? Ne? Jděte rovnou pryč.

Dokázala bych zabít někoho, kdo by ohrožoval mé děti. Strašně mne překvapilo, jak silné mateřské pudy mám. Jak jsem se bála jen o děti svěřené. Jak jsem byla ochotná urazit pazoury každému,kdo by na ně jen sáhnul. A to půjde do násobků, až to budou moje vlastní děti...

Cigi, vloženo 06:48:46  24. 06. 2008

Vever: Myslíš třeba vandr a zapomenout si všechno doma? :-)

Takhle přes léto se dá najít leccos, problém by byl v zimě. Ale zase člověk je tvor přizpůsobivý a s trochou času na "výcvik" (kdyby ke katastrofě nedošlo na začátku zimy), by se i něco ulovit naučil. Pak by měl i něco na sebe. A kůra a mladé větvičky se dají okusovat celý rok, v zimě a na jaře pupeny. A mít a udržet oheň, šance na přežití se možná i zdvojnásobí.

Vever, vloženo 23:52:01  23. 06. 2008

Já bych se přesunula někam do lesa, tam bych se nejspíš stala vegetariánem, protože všechno ostatní by mi uteklo a pak přes zimu umřela hlady. Nebo zmrzla.

Nechcete někdo uspořádat nějaký kurz přežití? Myslím, že by to mohla být celkem sranda, obzvlášť pokud by se souběžně rozběhla debata tohoto typu :)

Aes Sedai, vloženo 22:39:14  23. 06. 2008

Já bych zabít určitě uměla, ale ne bezbranné lidi. To bych musela být děsně rozzuřená nebo někoho nebo sebe bránit. Asi bych prostě chcípla hlady :)

Mivka, vloženo 22:35:55  23. 06. 2008

Tak technicky bych asi zabít uměla, mám za sebou pár let bojového sportu, který ze mě vychoval dokonalého pacifistu, takže morálně a tak by to problém byl v jakékoliv situaci- ale umím si představit, že někoho zabiju nevědomky v obraně (mám nůž, někam ho vrazím) nebo pro obranu někoho jiného...

verlit, vloženo 22:11:18  23. 06. 2008

Clarice: Na Přežít jsem taky myslela. Ovšem tam jedli pouze maso z mrtvých těl (zemřelých přirozenou smrtí, ne zavražděných) a navíc zmrzlých.
Nevím, ale skoro si myslím, že ve stejné situaci (všude kolem sníh a naprosto nic k jídlu), bych dokázala kus zmrzlého masa vyhrabat o odříznout, hlavně kdyby bylo tělo zasněžené a nemohla bych úplně přesně identifikovat, co řežu (lýtko apod.). Morbidní, já vím.

Jinak myslím, že bych byla schopná někoho zabít v zuřivém vzteku - např. kdyby útočil na mého pejska. Umím, skutečně umím, si přestavit šílený agresivní vztek, kdy vezmu do ruky první těžkou věc, kterou najdu a umlatím někoho k smrti. Kvůli sobě asi ne (v obraně bych ho mlátila jen dokud by útočil), ale na obranu manžela nebo zvířat bych ho/ji zřejmě zabila.
Z hladu nebo z chladné úvahy bych to asi nedokázala.

Clarice, vloženo 22:02:54  23. 06. 2008

Fionor: To pěkně děkuji, já bych byla na těžké muší dietě, brr. Když se to tak vezme, obstarat si potravu v přírodě by pro mě mohlo představovat problém.
Králíka jsem zabila jen jednou a ani jsem tomu nevěřila. Chudák sebou mlátil v kotci, pištěl, vrčel a šílel. Než jsem ho chytla, slušně mě poškrabal a když jsem ho praštila... bylo to jednoduché... přesvědčovala jsem se, jestli je fakt mrtvý.
Na mě to vyšlo jen proto, že naši byli v tu dobu na dovolené a mě to přišlo jako nejsnadnější řešení.

Říkám si, za jakých okolností se může osobnost člověka změnit natolik, že je schopen kvůli jídlu zabít, nebo se třeba pomstít (jak tu zmiňovala verlit).
Přitom ta odpověď tak jednoduchá není, protože bude záležet na i zdánlivě nicotných maličkostech té které situace.

Clarice, vloženo 21:41:22  23. 06. 2008

Aes: Nedávno v televizi dávali film „Přežít.“ Nejenže u toho vždycky dostanu strašný hlad, ale přemýšlím, jestli bych dovedla sníst člověka. Na to bych asi přišla až ve chvíli, kdy by mi nic jiného nezbývalo. Ale podle všeho myslím, že jo. Protože člověk udělá doslova cokoli aby přežil, tedy i já bych se o to snažila. Tedy za předpokladu, že by nikde nebylo žádné jiné jídlo.

Pokud jde o těch pět lidí:
Kdyby se zaměřili na mou rodinu s tím, že chtějí pomoc, těžko by se dali odehnat. Jejich přesvědčení by mohlo být tak silné, že by udělali cokoli, aby přežili oni, i na úkor někoho jiného. Pokud by se jim už delší dobu nevedlo najít někoho, kdo by jim pomohl, stupňovalo by se napětí a agresivita s jakou by se domáhali pomoci, by stoupala. Pak už by bylo celkem jedno, že na začátku neměli nepřátelské úmysly.
A do toho by zjistili, že se k pomoci nemá ani moje rodina.

Jakéhosi vůdce skupiny by oni sami asi viděli ve vojákovi a čekali by od něj, že jim pomůže od problémů.
Ten by byl pro mě nejnebezpečnější.

Pak by byl průšvih s tou těhotnou ženou.
Kdyby se mi je všechny povedlo přesvědčit, že je nutné odvézt ji do nemocnice a oni, že musí zůstat s ní, měla bych vyhráno, ale to je jen jedna možnost.
Jejich cílem by mohlo být rozdělit mou rodinu (zaměstnat mě třeba tou těhotnou, která by pro ně nemusela být vůbec důležitá) a zmocnit se našeho domu a všeho v něm.

Stařík by mohl být nemocný a neschopný další cesty, což je pro každého přítěž, která se musí někde nechat.
Nebo by naopak mohl neschopnost jen hrát.

Další ohrožení by představovaly kombinace:
Dívka a chlapec, kteří se můžou spojit proti členům mé rodiny.
Chlapec, který vidí vzor ve vojákovi a jako takový je podobně nebezpečný.
Dívka, která udělá cokoli, aby se dítě její těhotné „kamarádky“ narodilo (ani jedna by nechtěla do nemocnice), prostě by zůstaly u nás.

A pak by se k tomu přidaly další problémy vzniklé tímhle nedobrovolným soužitím. Začalo by se ztrácet jídlo, zmizela by třeba zbraň, rozbilo by se auto.

Mů morbidní bratr na tohle poznamenal, že nejlepší by bylo sebrat rodinu, základní potřeby, počkat až pětice usne, dům zapálit a vypadnout.
Ale… já s ním tedy moc nesouhlasím.

Fionor, vloženo 13:42:12  23. 06. 2008

ono to není zase tak dávno, co se lidé vraždili jen tak, protože neměli nic jiného na práci (obrazně řečeno), jediný dněšní rozdíl oproti té době je, že používáme (občas) příbor a nosíme víc oblečení.
Je velkou pravdou, že člověk by měl jíst jen to, co sám dokáže zabít (v mém případě bych měl těžkou králíkovou dietu a sem tam nějakou rybu).
Kolik z nás dokáže přežít v místech, kde není McDonald nebo Tesco? Na Taverně je takových lidí dost, ale jinak potkávám dost těch, kdo by s nožem, krabičkou zápalek a láhví vody umřeli v lese hlady.

Já bych tváří v tvář vlastnímu přežití onu pětici klidně obětoval. V krizi má smysl spoléhat na lidi, kteří si již získali důvěru a neriskovat...

verlit, vloženo 13:31:38  23. 06. 2008

Jenže ono není zas snadné začít se chovat násilně, zvlášť pokud tě k tomu druhá strana nevyprovokuje. Extrémní podmínky jsou extrémní podmínky, ale i tak to neznamená automaticky, že každý se stane zabijákem, který bude „lovit“ v okolí.
Drtivá většina lidí prostě nebude mít sílu nebo schopnosti pro něco takového a jednoduše časem umře (nebo je někdo uloví).
Záleží také na tom, jestli by byl nějaký společný nepřítel (mimozemšťané nebo ekvivalent fašistů v koncentráku atd.). Ten obvykle sjednotí lidi, kteří by se normálně mohli zvrhnout do tupé masy a vytvoří z nich naopak spolupracující společenství.

Řekla bych, že jsme v tomhle trochu pod vlivem počítačových her, které se rychle zvrhnou v hromadnou vyvražďovačku. Byla bych větším optimistou. Nakonec vezměte si některé velké humanitární katastrofy. Pár lidí rabovalo, ale zbytek si byl schopný pomáhat a fungovat nebo se propadl do pasivity, ale ne do agrese.

Aes Sedai, vloženo 13:24:58  23. 06. 2008

Nakonec stačí si přečíst o galejích a podobných místech, kde se lidé ocitli vy vypjatých situacích... a nutně to vždy nemuseli být vrazi, ale kvůli jídlu či penězům se vlivem prostředí vrahy třeba stali.

Aes Sedai, vloženo 13:23:30  23. 06. 2008

Pokud hrozí hladomor a ztráta zásob nutných k životu, věřím tomu, že by se v nás probudily pudy a zabít někoho by nebyl takový problém... hlad a strach mění lidi ve zvířata.

verlit, vloženo 13:21:24  23. 06. 2008

Na druhou stranu, většina z nás dneska nemá možnost přímo zabíjet (chci říct, že dnes už není tak běžné podřezávat drůbež, ani těch králíků, co se klepnou za uši už se tolik nechová).
Dav je dav, ale uměli bychom opravdu někoho chladně zabít? Pravděpodobnější bych viděla ubití davem přímo na místě, pokud by byl dostatečně rozzuřený.

Aes Sedai, vloženo 10:35:25  23. 06. 2008

Myslím, že by převládlo násilí. A lidi by zabíjeli rabující bez milosti a bez otázek... Přece jen zachránit svůj majetek = přežít...

Adhil, vloženo 10:24:04  23. 06. 2008

verlit: Ha, to je dobrá otázka. Nejpravděpodobnější je asi lynč. Asi by záleželo na tom, jestli jde o dům známých nebo příbuzných lidí z toho davu ap. Dokázal bych si taky představit, že lidi budou trochu bezradně přešlapovat a když se žádný policajt neukáže, nebudou si toho všímat, protože to znamená potencionální nebezpečí do kterého se můžu dostat (při chytání viníka). Jakmile by se ale někdo odhodlal, už by to šlo rychle, protože lidi když zjistí, že jsou silnější, většinou to chcou dát najevo.

Adhil, vloženo 10:20:20  23. 06. 2008

Přesně tyhle situace zažívali lidé během morových epidemií - zhroucení správy a městské společnosti. Bohužel nemáme mnoho autentických záznamů takové rány viděné "zevnitř", pár jich ale je. Vzpomněl jsem si na to, protože přednášející, aby nám přiblížil rozsah epidemie, se snažil popsat, jak by to vypadalo dnes (to zhroucení společnosti, nikoliv samotný průběh moru). A používal vlastně úplně stejná slova, jako jsou tady.

Kdyby šlo o nějakou nákazu, takovou, kde se solidarita může rovnat vlastní smrti, tak bych věři spíše násilí než solidaritě.

« ««   71   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php