Místnost

Co by bylo, kdyby...

...kdyby se to či ono stalo jinak? Jak by se změnily příběhy, které známe? A také - co vám připadalo v příběhu nelogické a mělo by podle vás dopadnout "ve skutečnosti" jinak? Místnost má od 21:18:31  06. 10. 2001 pronajatou verlit

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

verlit, vloženo 10:03:01  23. 06. 2008

Ona je vždycky otázka při extrémní situaci, jestli v lidech probudí spíš solidaritu a snahu si pomáhat nebo jestli se objeví rabování nebo dokonce vraždění. Nejpravděpodobněji obojí a pak záleží, která skupina převládne. A taky co se stane dál. Když si představím situaci, kdy už zcela nefungují žádné autority (policie atd.), lidi se snaží si pomáhat a přitom chytí člověka, která právě rabuje dům a možná v něm i vraždil. Co udělají? Polní soud? Někam ho zamknou? Zlynčují? Ustaví soudní tribunál ze samosoudců a odsoudí ho k smrti? Kdo ten rozsudek vykoná? A když to udělají, zůstane to tak nebo se to zvrtne, protože tím ustavili instituci s absolutní mocí – vydávání rozsudků smrti?

Rivan, vloženo 09:58:15  23. 06. 2008
	Adhil: Stejně tak město může být v mezilidských vztazích peklo. A ve městě po té co budou vybrakovány obchody uz dále nebude co jíst, na vesnici přeci jen mají ta hospodářská zvířata. a skleníky. A většinou i docela naplněné sklepy různými zavařeninami. Co se týče toho přirovnání k těm hořícím domům, nemyslíš že tato situace by vyvolala podobnou spolupráci ?

Adhil, vloženo 09:43:59  23. 06. 2008
	Rivan: To že se lidé na vesnici navzájem znají není vůbec výhoda. Naopak, vesnice dokáže být, co se týče mezilidských vztahů, skutečné peklo (z osobního pozorování). Byl to myslím už Mácha, kdo si do deníku zapsal, že ta obdivovaná česká ves drží u sebe jenom proto, že když by mi měl shořet dům, chytne i sousedův.

verlit, vloženo 08:13:52  23. 06. 2008
	Aes: Kdo dokáže odhadnout, co by dělal, kdyby umíral hlady. Ale myslím, že v našich zeměpisných šířkách je kanibalismus zbytečný. Maso k životu člověk nepotřebuje a v přírodě okolo je jedlých věcí dostatek. Něco jiného by bylo, kdyby po nějaké katastrofě bylo všechno spálené nebo zmrzlé nebo tak podobně.

Rivan, vloženo 08:05:19  23. 06. 2008
	Já bych řekl že bezpečněji a lépe bude na vesnici, přece jen tam se lidé znají navzájem, mají většinou i nějaké to hospodářské zvíře takže nějakou část potravin si zajistí sami.

Aes Sedai, vloženo 08:02:10  23. 06. 2008

Snažila bych se jim pomoct, ale ne tak, aby kvůli tomu umřela moje rodina. Mohli by se třeba ubytovat na zahradě, dala bych jim vodu, ale jídlo a tak by si už museli sehnat sami (pokud by umírali hlady, asi bych se podělila i o to jídlo...). Myslíte si, že když začne hladomor, lidé se snaží zničit navzájem a ukrást si jídlo, je bezpečněji ve městě nebo na vesnici? Osobně bych odešla co nejdál od města a snažila se někde vyhrabat nějaké jedlé kořeny apod. Byli byste schopní za hladomoru dopustit se kanibalismu? (Třeba sníst těch pět cizinců? :)) )

verlit, vloženo 22:05:50  22. 06. 2008
	Do domu bych je kategoricky nepustila, těhotná netěhotná, dítě nedítě, je mi líto. Pokud by bylo nazbyt, rozdělila bych se s nimi o pokrývky, vodu nebo jídlo. Kdyby nazbyt nebylo, tak maximálně vodu, o tu bych se nedělit nedokázala. Jinak bych holt myslela především na přežití mojí rodiny než neznámých cizinců.

Hallorn, vloženo 22:03:52  22. 06. 2008

Hmmm...tady se nám rýsuje scénář. No ejhle :-) Já myslím, že to všechno záleží na tom, jakou pomoc ti lidé potřebují. V nastálé anarchii a boji o holý kejhák bych jim ovšem nadal moc velkou šanci, vzhledem k tomu že by nemluvili naším jazykem (a my neznali jejich, tedy komunikace s nimi by byla problematická). Ale dejme tomu, že bych měl pro svou rodinu zajištěno vše potřebné, od jídla a vody až po zbraně a benzin. Tekže bych měl čas a chuť starat se o cizince. Takže co by potřebovali?

Clarice, vloženo 17:19:02  22. 06. 2008

Nikdo nic? Na první pohled primitivní situace, ale z toho se dá něco vyvodit. V mém podání to asi nevyzní tak, jak bych chtěla. Takže nevysílá televize, rozhlas nevycházejí noviny, nefungují telefony, ani internet. Zprávy se začaly šířit ústně od města k městu díky těm, kteří mají auto a zásobu pohonných hmot, protože ty začínají být těžko k sehnání. Mobilita je jedinou výhodou, které chtějí ale využít všichni. Zmatek ze strachu donutil lidi hromdit vodu a potraviny, zbraně a hledat bezpečné místo. Zdroje jsou omezené a teď se objeví pět cizinců. Aby to bylo pochopitelnější, děje se to v menším městě. Vesnice bych vyloučila, protože lidé z vesnic stejně hledali pomoc v nejbližším městě (už kvůli shánění potravin, léků a všeho nezbytného, čehož je ve vesnických obchůdcích pomálu). Pětice se zaměří na vaši rodinu. Nevíte, jestli nemají nepřátelské úmysly a oni nevědí, jestli je nemáte vy. Najednou si uvědomíte, že pomoc potřebujete všichni, ale jaký bude první krok?

Clarice, vloženo 11:55:36  21. 06. 2008

Což to takhle obrátit: představte si, že se najednou ve vašem městě objeví skupinka (třeba pět lidí: voják, starý muž, chlapec, těhotná žena a mladá dívka), kteří mluví cizím jazykem, bojí se, mají hlad a nemají tušení, kde se tam vzali. Kdybyste je potkali a oni by se pochopitelně snažili nějak se dorozumět, co byste udělali? Je někdo z té skupiny, komu byste třeba nepomohli? To vše za situace, kdy svět přišel o komunikaci (v takovém případě by se dalo čekat, že policie a armáda nebudou fungovat tak, jak by měli), takže u nich bych pomoc nehledala.

Clarice, vloženo 11:47:59  21. 06. 2008
	Kdybych se měla ocitnout někde, kde bych se nedomluvila a neměla bych skoro nic... snažila bych se dojít k nějakému městu, kde bych, stejně jako mnozí tady, asi hledala nějakou úřední budovu, nebo skupinu Evropanů. Nebo bych se přidala ke vzbouřencům a bojovala za práva lidí, které neznám. Asi ne moc dlouho, ale i snaha se cení :).

Bilbo, vloženo 01:37:32  21. 06. 2008
	Quendi: LOL :D

Clarice, vloženo 04:35:59  20. 06. 2008

JEŠTĚ KE STŘEDOVĚKU: Tak pár dní tu nejsem a už tolik příspěvků, uf. Tak budu na některé reagovat. Vydržte to. Marcus m: Nic si osobně neberu, neboj. Řekla jsem svůj názor a ty také, to je přeci v pořádku. Jen bych měla takový postřeh k tomu, co jsi napsal. Cituji: Duch doby je mocný kouzelník a lidské mysli naplňuje svými smyšlenkami v každé době hojně, přehojně. Což v podstatě znamená, že v každé době, ve které bych žila, bych asi smýšlela trochu jinak. Dnešek mě asi nutí mluvit o evoluci, před tisíci lety bych vše přisuzovala zásahu vyšší moci. Technický vývoj lidstva jde ruku v ruce s leností. Hledáme způsob jak si co nejvíce usnadnit i obyčejné domácí práce, přesto nám to čas neušetří. Nemáme čas na budování hradeb a stavbu katedrál, protože žijeme rychle. A já tím jen myslela, že kdyby prostě nebyla ta stoletá propast, ve které se všechno tak „krásně vleklo,“ nepotřebovali bychom teď dohánět čas a zároveň ho slušně zkracovat dalším generacím. Minulá století v žádném případě neodvrhuji. Lidé v nich byli šťastní a jejich pražádné povědomí o budoucnosti jim někdy docela závidím. Ne, nevěřím, že by si kdokoli před pěti sty lety pomyslel, že to dopadne zrovna takhle. Dnešek pro ně byl prostě neodhadnutelný za předpokladu, pokud to vůbec řešili. Volnost myšlení vyjádřená v umění přetrvá další staletí a kvalita a preciznost s jakou byl opracován jeden každý kámen použitý při stavbě staletých připomínek dob dávno minulých, nás bude udivovat, protože dnešní doba nám prostě už nenabídne to, co minulým generacím – a sice žit pro to, abychom žili, ne přežívat z důvodu, protože musíme a přitom se snažit uniknout smrti. Já si jen tak občas říkám, co všechno shořelo na hranicích, aniž by muselo. Co všechno se zapomnělo, protože to tak bylo „správně.“ A o kolik by nás možnost „vědět“ posunula v sebepoznání třeba tam, abychom neřešili například protiraketovou obranu, ale třeba to, jak to udělat, abychom se vůbec bránit nemuseli. Vidět nebezpečí na každém rohu je počátek paranoii. A ta je základním stavebním kamenem nevyhnutelné sebedestrukce. Gomezhannah: To je zajímavý postřeh. Ale zvažovat vše v takovém měřítku… to nejde. Vytvořit několik alternativ a pak hledat nejuvěřitelnější řešení. A což takhle původní obyvatele Austrálie, Ameriky – všechny civilizace, které se tam vystřídaly.

Clarice, vloženo 22:38:45  19. 06. 2008

Hmmm, Verlit nadhodila hodně zajímavé téma :). Bez telefonu a televize bych žít dokázala, ale asi by mě děsila nedostupnost informací. Jen to, než bych se dozvěděla, co se vlastně stalo, by mi přivodilo minimálně depku. Měla bych pocit, že se nebudu umět přizpůsobit, přesto to jediné by mi zbývalo. V první řadě bych šla asi k rodičům - tedy abych byla někde, kde je mi fajn. Pokud by se k nám časem doneslo nějaké vysvětlení, mohli bychom to nějak řešit - tedy alespoň si stanovit co a jak mezi sebou. Pokud máte jasno v sobě, je pak všechno snazší. Představte si, že by lidé najednou přišli v podstatě o přístup ke světu :). To by byl takový zmatek jaký jsem nezažila ani na úřadech. Když najednou přestane fungovat něco, co je každému vlastní, to byste nevěřili, nebo možná jo, kolik se v člověku vezme zlosti. A kam by pak šla?

Quendi, vloženo 13:41:45  17. 06. 2008
	Já bych si lehla na zem a umřela bych. Nebo bych zastavila projíždějící dva araby na koních, vzbudila bych v nich dojem, že jsem neškodná a potřebuji pomoc a pak bych je oba zastřelila jejich vlastní zbraní a vydala bych se hledat Charlese Widmorea:)

Fionor, vloženo 12:26:50  17. 06. 2008
	takže bych využil pohostinosti, snažil se ze všech sil pomoct a vytravale jim naznačoval potřebu kontaktování úřadů... bez vybavení si na pochod neznámou krajinou netroufám

Fionor, vloženo 12:24:52  17. 06. 2008

našel bych ambasádu... respekive pátral bych po oficiální budově... ale máš asi na mysli, že bych byl opravdu daleko od civilizace v evropském chápání toho pojmu... hmm... záleží na oblasti, ale pokud by nehovořili anglicky, tak by se asi nejednalo o turistickou oblast a netuirističtí prostí lidé mají tendenci být poměrně vstřícní, pokud narazí na člověka v nesnázích (který nemá nic co by se dalo zcizit)

verlit, vloženo 12:22:33  17. 06. 2008

Záleží na tom, jestli bych byla někde mimo civilizaci nebo v nějakém městečku/vesnici apod. Pokud bych byla v městečku, hledala bych dům, před kterým buď stojí stráž nebo má vyvěšené vlajky nebo nějaký znak na dveřích apod. Předpokládala bych, že to bude prefektura, policejní stanice nebo něco takového a dalo by se doufat, že tam buď někdo bude mluvit cizím jazykem nebo budou mít aspoň telefon apod. Pokud bych byla v pustině, hledala bych větší lidské sídlo, což znamená, že bych šla po proudu řeky (na dolním toku je víc osídlení) nebo hledala významnější cestu a tu sledovala k nejbližší křižovatce, kde bych zase vybrala tu cestu, která vypadá nejvíc používaná atd. až bych se, doufejme, dostala zase do nějakého většího sídla.

Louda, vloženo 11:57:10  17. 06. 2008
	Dával bych si sakra pozor aby mi nespadly kaťata.

Hetta, vloženo 11:45:37  17. 06. 2008
	Tak co kdybychom v boji o přežití trochu přitvrdili..... CO BYSTE DĚLALI, KDYBYste se najednou ocitli v průměrně teplém oblečení bez peněz, zavazadla a dokladů v místě, kde by všichni mluvili neznámým jazykem, třeba arabsky nebo hindustánsky.

Zpět