 |
já bych asi válce do poslední chvíle nevěřil. Je to trochu mimo téma, ale zkuste se nad tím zamyslet - válka? S kým? Tedy, já vím, že už se staly hodně divné věci, ale přece jenom.
Pokud jde o tu samotnou situaci popisovanou Verlit - asi bych začal na kole objíždět okolí, jestli se někde něco nedozvím a podíval se, jak reagují ostatní. Zjistil bych, co dělá rodina a přátelé. Pokud by to šlo, asi bych opatřil nějaké trvanlivé zásoby (naštěstí jsme krátkodobě dost soběstační). Otevřeně říkám, že bych si ale přitom připadal dost hloupě, nějak bych pořád nevěřil, že se děje něco, při čem se musím zásobit. A čekal bych co bude dál, a doufal, že se něco dozvím. Až v případě vzrůstající paniky bych jednal dál - dát si pozor kdo se motá kolem domu, dávat pozor na zahradu.
Jiná situace by byla, kdyby rodina nebyla doma, to bych první sháněl je - jenom nevím, jak bych to udělal s rodiči, asi bych se na kole (auto nemám), musel dostat co nejrychleji do Olomouce. Zároveň bych řešil dilema co sourozenci sami doma. Nejhorší by asi byla ta nejistota, že nevím, co se děje. |