 |
Moist von Lipwig seká dobrotu. Je poctivý a pracovitý. Postavil na nohy Poštovní úřad, poštovní úřad v Ankh-Morkporku!, a vede ho osobním příkladem. Pan von Lipwig se stává nepřehlédnutelným pilířem společnosti a to ne (pouze) kvůli svému zlatému obleku. Moist von Lipwig je tak poctivý, až z toho lozí po zdi, doslova.
Nad jeho hlavou se vznáší zlat-avý řetěz mistra cechu obchodnického a při tom pomyšlení vzpomíná Moist na chvíle, kdy se mu nad hlavou houpala oprátka, skoro nostalgicky.
Nejvyšší čas udělat nějakou banku a přijít si na nějaké peníze. Čí je tohle nápad? Patricijův. Samozřejmě.
Další Zeměplocha a navíc salší Zeměplocha o fenoménu či řemesle našeho světa budí spíš už podezření a obavy než zvědavost a očekávní. Nejjízlivější kritik by patrně řekl, že nazvat další pokračováni Making Money je od autora chvalitebný projev (třebaže zastřené) upřímnosti. Mějme pro něj pochopení, ať už je jeho motivem únava či závist. Ale přece jen, pokud jde o jízlivost, ještě pořád by měl jít náš kritik do učení k Vetinarimu.
Všichni dobře víme, že už drahnou dobu Pratchettova zeměplošská vyprávění zvolnila tempo, ubrala na jiskřivosti špílců a gagů. Jsou stále zábavné, ale přemýšlivější. Making Money v tomto trendu pokračují.
Inu, víme všichni, že když přijdou golemové, nebudou tančit skočnou, ale pracovat. A připomeneme si, že když se objeví klauni, končí všechna legrace.
Ostatně nic z toho nemusí nikdo připomínat Vrchnímu poštmistrovi von Lipwigovi, když se z dopuštení vyšších míst stává šéfem královské mincovny a zástupcem předsedy Královské banky. Kdyby řekl, že se cítí pod psa, byla by to pravda. Doslova. Většinovým akionářem banky je pes.
Zoufalství - a vzdor- vedou Lipwiga k tomu, že přijme výzvu a začne pracovat na tom, aby vnutil lidem papírové peníze místo zlatých....k něčemu takovému, víme přece, nemá nikdo lepší kvalifikaci a letitou zkušenost než on. A tak Moist dělá peníze, dělá si i mocné nepřátele a dohání ho minulost.
Making Money má v sobě všechno, nač jsme zvyklí a Pratchett znovu dokazuje, že je zkušeným a schopným vypravěčem. To zachraňuje tenhle příběh před tím, aby se rozsypal právě jen na ty známé a osvědčené kousky. Věru to tentokrát není Pravda, natož třeba Noční hlídka.
I kdybychom ale chtěli dát zapravdu onomu zapšklému a podezítavému kritikovi Making Money sice může být doznání, ale také důkaz, že zboží, které autor prodává pořád ještě za nějaký ten peníz stojí.
A až toho rýpala s bledou tváří, červeným nosem a hromadou účetních knih pošleme za dveře můžeme si, čistě mezi námi (to je řeč, které on chudák nerozumí), říct, že je to sice možná už trochu staré, ale pořád ještě velmi dobré čtení. |