 |
Začal jsem ze zvědavosti od samého začátku - navnadila mě pověst velmi oblíbené britské zábavné fantasy spolu se stručným popisem světa Plochy v nějakých dávných recenzích či čem. Nicméně rozhodující byly první knížky s Hlídkou, příjemně střídané čarodějkami. A po čase člověk zjistí, že mezi hodně oblíbenými postavami patří přední místo Smrťovi.
Třebaže burlesky, karikatury a parodie, které dávaly šťávu zmiňovaným prvním dílům s Hlídkou a čarodějkami mám pořád rád postupný posun k poněkud zamyšlnější poloze mi vůbec nevadí, naopak si to užívám - a pořád se hodně dobře bavím. Mezi nejlepší, bez pořadí a úplnosti, počítám: Stráže, Čaroprávnost, Otce Prasátek, Pravdu a Noční hlídku (náladou a atmosférou snad i ojedinělá a dvojnásob pozoruhodná). Pošta a Buch přinejmenším dokládají, že Zeměplocha si stále drží svou, vysokou, úroveň.
Nejpříjemnější překvapení pro mě je stále série S Toničkou a Svobodným národem (Zimoděje ještě přečteného nemám, ale chystám se).
Přiznám se, že jsem dodneška nepochopil, proč jsou tyhle knížky marketované pro "mladšího" čtenáře (to už bych čekal něco jako Maurice s hlodavci) Fíglové tu zůstávají spolu s různými dalšími prvky a maličkostmi z rozvernější stránky Pratchetova stylu, ale vše prostupuje i tady poněkud zamyšlenější pohled a místy až gaimanovská poetika.
Jak už jsem myslím onehdy psal....člověk nepřestává žasnout minimálně nad tím, že po tolika knihách z jednoho světa dokáže autor odvyprávět přitažlivý příběh a tu a tam vytáhnout z rukávu nápad třeba jen tak pro zábavu (kupříkladu ordungeist). Opakování a recyklac se pochopitelně množí - na druhé straně: ne každý příběh vůbec může být originální - a porozhlédněme se po některých populárních žánrech: když autor dobrodružných příběhů, thrillerů a podobné četby najde pro své hrdiny funkční formuli dokáže ji protočit v x knihách a jen proměňuje prostředí a některé zaměnitelné osoby v daných rolích. Kdyby nic jiného tak má Pratchett těch šablon pozoruhodné množství ;-) |