|
s těma očima jsem si to taky říkala, že někdy je to v textu na místě
mě s těma dřevanýma loďkama spíš napadlo, že jeslikož je autorka američanka a píše prvoplánově asi taky pro američany, tak je to možná - nechci být ošklivá - potřeba zdůraznit
ale máš pravdu, že tady může být i jazykový rozdíl
že jo! s tou zádí - jsem si taky říkala, že je to nesmysl, zvlášť když okna kajuty vedou na příď (a aby byla okna na přídi v podpalubí, to vidím i já, že je to nesmysl, byť jsem se o lodě nikdy detailněji nezajímala)
měla by to být spíš válečná, respektive korzárská loď, nikoli luxusní loď pro přepravu cestujících
je to takový romantický román, jmenuje se Perly štěstí (protože tam jistou nezanedbatelnou roli hrae perlový náhrdelník), autorka je Kat Martin, a ano, přiznám se, čtu takové knížky, protože jsou to zpravidla takové oddechovky, které člověka nezřídka i pobaví (lepší ovšem je, když to autor sám zamýšlí, než že to vnikne kouzlem nechtěného), některé romantické romány mají navíc i dost zajímavou psychologickou zápletku
Četla jsem první díl a zajímalo mne pokračování, byť i k prvnímu dílu jsem měla výhrady. První třetina až půlka ještě docela ušla, i přes ty lachtany a jiné perličky, zbytek knihy už sice neobsahuje tyhle roztomilosti, ale zato mi naprosto uniká logika postav (nevadí, že se hlavní hrdina chová jako idiot, když to autorka umí zdůvodnit, tady to, přes jeho citovou rozervanost a urputný vnitřní boj bohužel dost pokulhává; stejně jako jsem nepochopila, co na něm teda ta hlavní hrdinka vidí a proč ho tak vášnivě miluje - a proč se pro všechno na světě chová jako úplně jiná osoba než ona sama v té první půlce - to vypadala jako docela zajímavá mladá dáma, v druhé půlce se bohužel chová jako ufňukaná husa), je to rozvleklé, občas pokulhává logika, sem tam nějaké to klišé no a tak. Myslím, že po třetím díle se v knihovně ani už dívat nebudu. |