 |
Musím se svěřit: jsem traumatizována.
Aby nedošlo k mýlce, absolutně to nesouvisí s příspěvky, které vložil Sikar ;-)
Nicméně - píšu. Snažím se na svých textech pracovat, snažím se zlepšovat. Snažím se dávat si s tím práci. Vedlejší produkt je, že u některých knížek z knihovny, co si půjčím jako "četbu ke kojení" (taková ta literární knedla nalej-vylej) si pak říkám, že tohle je blbost a to bych škrtla a to je úplně zbytečný a kožený dialog. No, budiž. Všímám-li si takových věcí, třeba mi to pomůže se zase o fousek zlepšit. V čem tedy spočítá to trauma? Moje sedmiletá dcera ještě neumí číst, alespoň ne natolik, aby si mohla číst sama. Ani to mne netraumatizuje, chodí do školy teprve dva měsíce. Takže jí čteme my. Je to super. Většinou. Poslední knížka, co si vybrala (v knihovně) a donutila mě ji přečíst bylo něco šíleného. Jmenovalo se to "Barbie, příběh mořské panny". Přátelé, to je taková sr**ka! To se jinak nedá říct. Ale vysvětle to té sedmileté holčičce. Opravdu jsem to přečetla celé. Bylo to tak hrozné, tak hrozně moc hrozné! Jádro příběhu ještě jakž takž, v případě, že by se to ostrouhalo úplně na dřeň. Ale to zpracování. Logika nikoli kulhající, ale rovnou chromá, slepá a hluchá, části příběhu jakoby v tom textu úplně chyběly, až jsem se musela dívat, jestli jsem nepřeskočila stránku, no a mohla bych pokračovat, unavovat vás tím nebudu.
Ano, samozřejmě, od knihy tohoto typu člověk nečeká kdo ví co, vlastně od ní nečeká vůbec nic, ale že to bude až tak příšerné jsem si nemyslela. Člověk se až děsí toho, že tohle formuje literární vkus dětí. Možná, kdybych sama nepsala, mávla bych nad tím rukou, možná ne. Takhle jsem u toho přímo fyzicky trpěla.
Bohužel to má i druhý díl. Radmilka na něm trvá. Snažila jsem se jí vysvětlit, že ta kniha je opravdu špatně napsaná, prosila jsem ji, abychom si vybrali něco jiného, že dobrých knížek máme plnou knihovničku. A víte co? Mým úpěnlivým prosbám se vysmála. Chce to číst. |
Tak jen pojďte dál, vy všichni, kdo píšete do šuplíku, nedokončujete své příběhy, hrdinové vás zlobí a dělají si, co chtějí! Tady jsou samé spřízněné duše, které jsou na tom stejně :-)
AKTUALITY, AKCE, ARCHIV SOUTĚŽÍ 
... Poslední vítězná soutěžní povídka je už tak stará, že ani nemá smysl říct, která to byla :)
Klídek, pohoda, kafíčko. Námořníci v přístavu se nyní do ničeho neženou... :)