 |
Není to sice moje, ale někdo měl po dlouhé době opravdu hezký nápad...
Dvanáctý, a nejméně známý způsob využití dračí krve je
Hermiona vyděšeně zírala na svůj pergamen. Jedenáct způsobů využití dračí krve. Stálo ji to tři hodiny studia a půl balíčku čokoládových sušenek, a stále byla zaseknutá na tom pitomém dvanáctém použití dračí krve.
Pohlédla přes stůl na osobu, která zcela jistě nebyla její studijní partner, a povzdechla si. Bylo na čase přiznat porážku.
„Pokud,“ začala s pohledem upřeným na portrétu Urica Podivínského na protější zdi, „by u tohoto stolu seděl kdokoliv jiný než Zmijozel, zeptala bych se ho, jestli nezná dvanáctý způsob využití dračí krve.“
Draco Malfoy se ušklíbl. (Což přirozeně neznamenalo, že o ni jeví zájem, jelikož s ní neměl absolutně co dočinění. Kam se ve svém volném čase rozhodne posadit, je jen jeho věc.)
„Pokud by mi byla položena otázka podobná téhle někým s více přijatelným rodokmenem,“ odpověděl Draco, oči upřené na svou knihu, „řekl bych mu, že dračí krev se využívá k animaci kreslených obrázků, jako jsou malby a fotografie. Pak bych doporučil, aby si přečetl stranu 265 v této knize.“ Velká zaklínací kniha v kožené vazbě se zaduněním přistála na stole.
Pak (rozhodně ne) konverzace přestala, ticho v knihovně bylo narušováno pouze šelestem obracejících se stránek a Hermioniným brkem, škrábajícím po pergamenu. Hermiona si odkašlala.
„Pokud by se mi dostalo pomoci, pak bych tomu, kdo mi pomohl, poděkovala, jelikož se informace, kterou jsem obdržela, ukázala jako velmi užitečná. Ale protože u tohoto stolu není nikdo, s kým bych se kdy bavila, můj úmysl je k ničemu.“
„Jelikož bych nikdy nepomohl nikomu, kdo je mudlovského původu, neměl bych nikdy příležitost říct, že to nestojí za řeč.“ Draco se odmlčel a pohrával si se svým brkem.
„Ačkoliv hypoteticky, kdyby u tohohle stolu seděl někdo z přijatelné koleje a slušného původu, zeptal bych se ho, jestli si mohu půjčit jeho výtisk nejnovější knihy Terryho Pratchetta. Což bych, přirozeně, nikdy neudělal, jelikož nečtu knihy od mudlovských autorů.“
„Můj výtisk již zmíněné, hypotetické knihy by se posouval přes stůl k hypotetickému mluvčímu, pokud by to nebyl malý, fanatický podlézavec.“
„Každému, kromě vlasaté vševědky, by se dostalo poděkování a dotyčný by obdržel knihu Poslední Mohykán.“
„Pokud by mi někdo půjčil právě tuto knihu, potěšeně bych se usmívala, jelikož se už věčnost snažím získat do rukou její výtisk. Avšak to se bohužel nestane, protože jsem jediná u tohoto stolu, s kým bych kdy zvažovala konverzaci.“
„Ani já bych nečetl mudlovskou knihu, jelikož celá ta hypotetická konverzace, o které mluvíme, je absolutně směšná a nikdy by se nepřihodila.“
„Samozřejmě.“
„Přirozeně.“
Knihovna znovu utichla. U hlavního stolu madam Pinceová pokračovala s katalogizováním a záměrně ignorovala dva studenty, čtoucí v rohu knihovny romány a předstírající, že spolu nesdílí půl balíčku čokoládových sušenek. |
Tak jen pojďte dál, vy všichni, kdo píšete do šuplíku, nedokončujete své příběhy, hrdinové vás zlobí a dělají si, co chtějí! Tady jsou samé spřízněné duše, které jsou na tom stejně :-)
AKTUALITY, AKCE, ARCHIV SOUTĚŽÍ 
... Poslední vítězná soutěžní povídka je už tak stará, že ani nemá smysl říct, která to byla :)
Klídek, pohoda, kafíčko. Námořníci v přístavu se nyní do ničeho neženou... :)