|
Vysvobození
Rychle proběhla deštěm od taxíku ke dveřím hotelu.
"Madam," usmál se na ni portýr a s mírnou úklonou dveře otevřel.
"Díky," dovolila si jeden prchavý úsměv. Vešla do prostorné haly a podívala se na velké hodiny naproti vchodu. Skoro půlnoc.
"Máte tu vzkaz," řekl drobný, uhlazený muž za mahagonovým pultem, když ji podával klíče. Strnula.
"Vzkaz?" zeptala se skoro neslyšně a roztřásly se jí ruce.
"Jste v pořádku?" zeptal se muž za pultem.
"Já..." zašeptala a zasunula malý lístek zpět do obálky. Jediné slovo: Dnes.
"Madam?"
Neodpověděla a zamířila k výtahu. Srdce jí bušilo až v hrdle. Došla ke dveřím výtahu a nervozně se ohlédla. Nikoho neviděla. Když se však dveře výtahu otevřely, leknutím skoro nadskočila. V zrcadle na zadní straně kabiny uviděla za sebou vysokého muže v černém obleku.
"Kam to bude?" zeptal se mladík v livreji.
"Čtvrté patro," vydechla, když nastoupila. Mladík se podíval na muže a ten přikývl. Mladík šibalsky mrknul a muž mu mrknutí oplatil. Když se výtah rozjel, měla pocit že upadne. Navenek se snažila tvářit klidně, ale její nitro svírala chapadla strachu.
"Přeji příjemný večer," usmál se mladík, když se výtah opět otevřel. Vystoupila. Muž zasunul mladíkovi do kapsy na dvakrát přeloženou bankovku. Vystoupil a nabídl jí rámě. Zavěsila se do něho.
"Proč ty?" zeptala se, když se dveře výtahu zavřely.
"A koho bys chtěla?" zeptal se bezbarvým hlasem. "Mika?" Otřásla se.
"Proč až teď?" zastavila se u dveří pokoje a odemkla. "Teď po dvou letech?"
"Tvůj trest skončil," zatlačil ji do otevřených dveří.
"Tak proč jsi tady?" otočila se a zadívala se mu do očí. Sklonila hlavu, nevydržela jeho pohled.
"Abych tě vysvobodit," řekl vážně. Strach zmizel. Už žadné čekání, kdy a kde? Teď a tady!
"Díky," postavila se na špičky a zlehka ho políbila na tvář.
"Není zač," usmál se.
Vyšel z pokoje a potichu za sebou zavřel dveře.
Ležela na posteli a usmívala se.
Zavěsil na kliku cedulku "NERUŠIT"
Z malé dirky uprostřed čela jí vytékal pramínek krve.
A zvony v kostele, o dva bloky dál, odbili půlnoc... |