 |
A to jsi ještě nečetla ten dnešní:
Byla jsem mladá idealistická učitelka, časově se to nedalo určit, určitě minulost, ale rozpětí od třicátých do šedesátých let. Možná, jak o tom uvažuji, padesátá léta, ale někde v USA, bez politických procesů apod. Přijela jsem do vesnické komunity (krásná krajina, trochu anglická, všude se pásli koně a ovečky, mezi loukami byly lesíky atd.)
Seznámila jsem se s místními lidmi, někteří byli milí a přátelští, jiní podivínští, ale nikdo vysloveně nepřátelský, kromě jedné staré dámy. Jeji rodina byla vůbec zvlášní, bohatí lidé, žili v zajímavém domě ve svahu, ale přitom hrozně skromně. Postupně jsem zjisila, že je kolem nich nějaké nevyslovené tajemství, o kterém se lidé vyhýbají mluvit.
Nakonec jsem odhalila, že mají asi čtrnáctiletého syna, ještě by měl chodit do školy, ale nechodí. Má jakési psychické trauma, zůstal "divný". Další pátrání přinese informaci, že jde o to, že byl svědkem únosu, možná i smrti svojí mladší sestřičky, která se nikdy nenašla. Chlapec od té doby nemluví, vyhýbá se lidem atd. Někteří ho litují, jiní říkají, že to možná udělal on. Nejčastější je ale teorie, že to udělal jeho otec, který vzápětí po únosu opustil rodinu a zmizel. Přesto chlapcova matka, ušlápnutá a tichá, nechce slyšet proti svému muži nic špatného. Je to jediná situace, kdy je ochotná se postavit babičce, té nepřátelské dámě.
V kraji se povídají také různé zkazky o faeries, hlavně věčně přiopilý sedlář je jimi pověstný. Jsem racionální učitelka, tak jim samozřejmě nevěřím. Nevzdávám se, chodím do rodiny, snažím se c hlapce přimět, aby promluvil a zároveň pátrám, protože jsem přesvědčená, že každý zločin zanechá stopy a že když ho odhalím, chlapec se uzdraví.
Pak jsem jednou v noci svědkem, jak muž v černé kůži na velmi cool motorce zaklepe na dveře a předává matce toho hocha nějaké vinylové gramodesky (no dobře, dobře, byl to sen, no. Ty nejsou racionální). Podezírám ji, že má milence a možná není tak tichá a nevinná, jak se staví.
O pár dní později projíždí krajinou francouzsko-pruský vévoda (ehmmm) se svým průvodem. Titulovali ho tak, ale vypadají nejvíc jako banda snachers z Harry Pottera. Takoví ti půl gotik půl motorkáři, hlasití, arogantní, opilí.
Mají s sebou také koně a jeden z nich se splaší a uteče dolů do zahrad kolem domu té rodiny. Jedna příslušnice té tlupy se ho vydá chytit.
V zahradách narazí na chlapce. Stojí proti sobě (ona je dost ošklivá, kulatý, poďobaný obličej, mdlé kudrlinky). Najednou jako divák vidíme, že ta dívka má tři oči. Jedno je přivřené, druhé otevřené a to prostřední pláče. Je to banshí a s drásavým výkřikem zmizí.
Zbytek už si pamatuji jen obsah, nějak jsme k tomu dospěli vrcholnou scénu v domě, kdy se všichni konfrontovali se všemi. (Chlapec už zase mluví).
Ukázalo se, že jeho otec byl půl faery, půl člověk. Banshí je chlapcova sestra. Aby chránil svoji lidskou rodinu proti zlobě faeries, tak dceru "odstranil" do druhého světa. Svoji ženu dál tajně navštěvoval a podporoval a zároveň šířil a živil ty pověsti o vraždě holčičky, protože to bylo dobré krytí. Jen babička a sedlář tušili pravdu.
Takže to skončilo v podstatě happy endem ve smyslu, že se to vysvětlilo, chlapec začal chodit do školy...ale jinak se nic nezměnilo, protože pravdu přiznat nemohli a znovu žít jako rodina taky ne. Mám podezření, že francouzsko-pruský vévoda šéfuje vílákům a je to pěkný hajzl. |
...aneb o hvězdách a snech.
