|
Já jsem jako malej míval jdnu velmi živou noční můru, která se mi několikrát vracela a strašně jsem se jí bál. Vím že všude bylo hnědo, nikde nic, jenom pod nohama bláto a žádný horizont nebo nebe,všude byla prostě hnědá, po zemi se plazila mlha a po chvilce rozhlížení se jsem spatřil jednu svou kamarádku z dětsví (dneska už si nevybavím ani jméno ani tvář), otočenou zády. Když jsem k ní pomalu připlížil, dal jí ruku na rameno a otočil, tak jsem viděl, že má strnulý výraz, velmi vytřeštěné oči a otevřenou,ale směrem dolů nepřirozeně protáhlou pusu a vydávala strašný zvuk, jako když se dusí a zároveň křičí s otevřenou pusou.
Pak jsem si strachem zakryl oči a leknutím se probudil. všechno mi došlo, že jsem spal a měl jsem špatnej sen a oddychnul jsem si. když jsem si ale sundal ruce z očí, pořád bylo kolem hnědo a přede mnou stála ta vytřeštěná holka. To jsem se strašně moc lekl a bál, protože jsem si skutečně myslel že jsem vzhůru.
Ona tam pořád stála a pak tam kolem ještě obcházel takový vycpaný lední medvěd, ale víc si nepamatuji... |