 |
Dneska se mi zdálo, že jsem byla s několika taverníky navštívit Ekyelku. Pamatuji si jen Sheri, Nerose, Fionora, Genevieve, Vórima, určitě ještě někdo další, ale nemůžu si vzpomenout.
Ekyelka měla malý domeček v blízkosti rozpadlé tvrze s kostelíkem. Ubytovala nás, ale radila, ať se na noc dobře zamkneme. Víc nám říci nechtěla a rozloučila se s tím, že se uvidíme na druhý den, ona má nějakou práci. A ještě velmi důrazně upozornila, ať po setmění nevycházíme na ulici a kvapně odešla.
No, bylo to divné, ale tak nějak jsme na to kašlali a šli si projít město (ona bydlela na okraji). Procházeli jsme se, dali si kafe, no prostě výlet. Pak jsme si řekli, jak by bylo super zajít večer společně do kina. Tak jsme se šli na kino podívat, co vlastně hrají. Pracovníci kina na nás hleděli jako na zjevení, jestli jsme se zbláznili, že už nějaký čas kino večer nehraje! Nakonec nám vysvětlili, že tu po setmění řádí strašidlo, kterému říkají Meluzína, napadá lidi, kouše je do krku, pár lidí to přežilo, ale řada zemřela.
No a že vytahuje i lidi z aut, když zůstanou venku, takže v noci není venku ani policie, ale ani zloději, protože těch už pár Meluzína taky sejmula. :) A sanitky že jezdí jen s vojenským doprovodem. Nikdo neví, kde se Meluzína bere a jak ji zničit, už na ni i stříleli, ale ona byla nezničitelná... A ať se hlavně důkladně zamkneme. Pak nás z kina vyhodili, že už spěchají domů. My taky spěchali, protože k Eky domů to bylo docela daleko, tak tak se nám to podařilo stihnout, už jsme šli za šera a rozhlíželi se po liduprázdných ulicích, ve vzduchu viselo něco hrozivého, byl to hrozně tísnivý pocit... Podařilo se nám doběhnout dovnitř a zamknout za sebou. Zjistili jsme, že nám chybí Vórima. Ten nakonec také přijel, i když až za tmy, on se od nás ve městě odpojil, taky se dozvěděl, co se děje, ale nenašel žádného taxikáře, do domu už ho taky nikdo po setmění nevpustil, tak nakonec ukradl auto. Chvíli mu trvalo, než to dokázal, pak řídil s hrůzou, jestli ho Meluzína z auta nevytáhne.
No tak jsme na noc byli všichni v bezpečí, hladili jsme Ekyelčiny kočky, kterých měla několik, hráli jsme různé hry... když vtom kočky začaly vyvádět a utíkaly se schovat. Zjistili jsme, že někdo špatně zamkl a do domu se dobývala Meluzína. Bylo to hrozné, zmatek, kousance, krev, křik, zhasla elektrika, takže všechno potmě... nakonec se nám podařilo Meluzínu vytlačit ven a pořádně zamknout a zabarikádovat dveře. Ošetřili jsme se a nakonec už noc proběhla poměrně klidně.
Ráno jsem u dveří našla útržek něčeho, z čeho jsem pochopila, že Meluzína je Ekyelka...
Ona pak přišla jakoby nic, tak jsem na ni uhodila a ona to nakonec přiznala, řekla, že se kdesi nakazila jakousi nemocí a nemá nad tím moc a prostě musí zabíjet. Sen končil tím, co teda vlastně máme dělat, jestli ji udat, nebo se ji snažit zachránit... A protože skončil dřív, než došlo k řešení, Ekyelka straší dodnes. :)) |
...aneb o hvězdách a snech.
