 |
Přihazuji do taverní sbírky dva "vztahové" sny, které se mi postupně zdály včera. Vlastně neměly moc souvislý děj, byly to jen dvě izolované scény.
V první jsem byla asi tak 14 - 15 letá Francouzka (netuším proč právě Francouzka a jak to vlastně vím, ale znáte to, sny :-) Byla jsem navštívit svoji babičku nebo snad starou tetu, kolem osmdesátky. I teď si vybavím ten pocit, když jsem ji držela za tu stařeckou ruku(nemyslím nepříjemný pocit, prostě byla už hodně stará).
Babička/teta byla dlouhá léta vdova a žila sama. Vyprávěla mi, jak se po letech setkala s knězem, kterého znala z mládí a jak s ním mluvila o tom, že je úžasné, když člověk v životě miloval. Zdůrazňovala mi, jak bylo osvobozující to říct - a já si teprve na konci toho jejího monologu uvědomila, že ona nemluvila o svém manželovi. Že prostě celá ta léta milovala toho kněze a teď byla k smrti šťastná, že mu to konečně mohla říct, teď, když už na tom nezáleží.
Ten základní pocit z toho snu byl šok té mladé dívky, která si to prostě vůbec nemohla srovnat v hlavě. To s jakou tichou, ale zřetelnou vášnivou láskou a vděčností o tom ta stařenka mluvila.
Načež se mi vzápětí zdál druhý sen, který nemohl být odlišnější. Opět je to jen jediná scéna. Šlo o jakousi mafiánskou rodinu ve třicátých letech v Americe. Jeden z bratrů, zřejmě nejmladší, jmenoval se Thomas, se rozhodl poskytnou svědectví policii v nějakém případu, který nesouvisel s tou rodinou ani s jejich konkurenty. Prostě byl obyčejný, skutečný svědek nějakého kriminálního činu.
Já jsem byla jeho starší bratr, Richard, který se ho od toho nejdřív marně snažil odradit. Poukazoval jsem na všechny rozumné a logické důvody, proč to nedělat (policie nás zná jako mafiány, nebudou ti věřit, upoutáš na nás zbytečně pozornost atd.), ale bratříček byl neoblomný. Ostatně vždycky měl svou hlavu.
Byl jsem naštvaný a otrávený a právě jsem telefonoval s naší matkou (která musela opustit daný stát, ve kterém na ni byl zatykač, a žila někde relativně daleko). Samozřejmě mi vyčítala, proč jsem mu to nerozmluvil a já se vztekal, proč mám být pořád zodpovědný za bráchu, když už je dospělý a stejně si dělá, co chce.
Zatímco jsem mluvil z budky naproti soudu, vyšel Thomas ven, sešel po schodech a v tu chvíli se přiřítilo auto a několikrát po něm vystřelili.
Pustil jsem telefon (takové to klišé, jak se sluchátko houpá a matka na druhé straně volá, co se děje) a utíkal jsem přes silnici. Thomas byl postřelený do ramene a do boku, všude byla krev, snažil jsem se ho zvednout a nějak to krvácení zastavit, křičel jsem na okolostojící, aby volali sanitku, zdálky už byla slyšet houkačka, takže to asi hned udělali.
A já myslel na změť věcí - že to je můj mladší bráška a že mi možná umře. Jak to řeknu matce. Že je to idiot, protože kdyby nebyl umíněný, tak se to nestalo. Jestli přijede ta sanitka včas, protože hrozně krvácí. Že ho bude potřeba v nemocnici hlídat, aby se ho nepokusili znovu zabít (motiv ala Kmotr) a že jsem selhal, když jsem ho neochránil.
Poslední, co si pamatuju, je že ho naložili do sanitky, dovolili mi sednout si k němu a řítili jsme se do nemocnice a doktor říkal, že by to měl přežít. |
...aneb o hvězdách a snech.
