 |
Jak o tom mluvíme, vybavil se mi zřetelně jeden dávný sen, který byl zajímavý tím, že byl psychologicky úplně nepřiměřený věku, ve kterém si zdál.
Základní zápletka se odehrávala podle děje a oblečení někdy ve dvacátých letech v Americe. Bylo to období, kdy po letech, kdy měli místní mafiáni jasně rozdělený trh a všechno fungovalo podle jejich pravidel, se najednou objevili mladí dravci, kteří se na žádná pravidla ani dohody neohlíželi. Rvali pro sebe kusy trhu, nic pro ně nebylo tabu a agresívně si tak uzurpovali víc a víc…a „stará garda“ najednou zjistila, že je postupně odstavována na druhou kolej.
V době, kdy se mi to zdálo, mi muselo být méně než 11 let (dělím své dětství na období předtím než umřela maminka a potom, takže datováním jsem si jistá). Nicméně ve snu jsem byla lepší prostitutka, které už se přehoupla čtyřicítka, i když jsem ještě v dobrém oblečení, nalíčení a světle dokázala vypadat na dvacet. Už řadu let jsem byla něčím jako osobní favoritkou jednoho ze středně významných mafiánů. Popravdě se přeceňoval, co do vlivu, který si myslel, že má. A nebyl ke mně nijak hodný ani ohleduplný, jen se prostě se mnou rád ukazoval, tu a tam mi dal nečekaně nějaký dárek a jindy mě dal facku, když byl opilý. Jeho pozornost pro mě nicméně znamenala jistý status mezi „kolegyněmi“, taky se ke mně slušněji chovali barmani, nedovolili si na mě pasáci atd.
Ovšem teď ten mafián postupně přicházel o vliv, převálcoval ho mladší, drzejší, agresivnější a arogantnější. Jednou přišel jeden z nich úmyslně provokovat a převést všem, že si na něj ten „můj“ mafián netroufne, přímo do jeho baru. A skutečně měl navrch. Nejdřív jsem se z prosté vypočítavosti a také snahy si zachovat výhody, začala k němu vinout a předcházet si ho (až sem jsem to pořád i jako dítě naprosto chápala) a on nebyl úplně nevstřícný (jako dospělá si říkám, že to byl další způsob, jak předvést staré gardě, že jeho krysy už postřehly, že se jeho loď potápí).
Mafián se opil a nakonec to dopadlo tak, že jsem ho potácejícího podpírala cestou do hotelu, kde bydlel (to je zajímavé, že bydlel v hotelu jsem teď napsala úplně automaticky, přitom jsem si to vědomě „nepamatovala“ :-)
No a jak jsem ho tak ožralého a nadávajícího (na všechny, na nového prachanta i na mě) vlekla po chodníku, tak jsem si najednou uvědomila,že on byl stejně moje poslední šance. Že je naprosto nereálné, abych zastávala stejnou pozici vůči tomu o deset let mladšímu dravečkovi. A že vlastně ani nechci. Že jsem zestárla v blízkosti tohohle debila, který taky právě vkročil na cestu, která už vede jenom dolů. Že jsem na něj zvyklá a vím, co od něj čekat, a že mi vlastně zbývá už jediná cnost – být důsledně loajální do posledního okamžiku. Nebyla to láska, spíš zvyk a určitá míra shovívavosti nebo jak to nazvat.
Dneska tomu naprosto rozumím. Jako verlitka bych se tak možná nezachovala, ale jako čtyřicetněco letá prostitutka v Chicagu ve 20. letech nejspíš ano. Ovšem jako dítě mě ten sen rozčiloval. Nechápala jsem, co jsem viděla na padesátiletém tlusťochovi, když jsem aspoň chvíli mohla flirtovat s mladším a mocnějším. Nelíbila se mi ta odevzdanost a smířenost s tím, že teď už bude život jenom krok za krokem horší. Jak říkám, vlastně jsem plně porozuměla a pochopila, PROČ se tak ta postava chovala, až jako dospělá. Ale už jako dítě jsem ve snu VĚDĚLA, že takhle se zachová.
Miluju svoje sny! :-) |
...aneb o hvězdách a snech.
