 |
Šel jsem si lehnout později, někdy po 0:30. Únava byla znát, a přesto červíček zvědavosti loudil a toulal se myslí, až začala přemýšlet, jestli chce opravdu spát. A najednou jsem ucítil na víčku pohlazení. Takové letmé, jako snový vánek přivane malé chmýříčko z hvězdného třpytu a závoje měsíčních tanečníků. A tak jsem otevřel oko uviděl jsem ji, malilinkou, schovanou, ale jiskřící se až k posteli. Nedalo mi to, vstal jsem a přistoupil k oknu. Malá sestřička si tancovala v prostřed ostatních tanečníků. Chvíli jsem se díval, mžoural druhým okem a bez myšlenek byl hypnotizován. A pak mi probleskla rychlá myšlenka. Ano, byla součástí Orionova pásu a teď jsem se díval na celý ve své kráse. Byla to nádhera! Souhvězdí jsem už viděl z různých úhlů a míst, v lokalitách, avšak tentokrát, teď to bylo jiné. Poprvé v životě jsem se díval na Orionův pás jinak a on mě vtáhl. Alespoň takový jsem měl pocit. Nu a pak to všechno zmizelo, uvědomil jsem si, co blbnu, měl bych jít spát, brzo vstávám. A celé to nechal klesnout do hloubky mysli. Ale ozývala se ozvěna a po pár dnech si uvědomuji, že tyhle momenty nám mnohdy napoví mnohem více, než si dokážeme představit.
Díky za hvězdy, díky za nebe a hlavně díky, že nás hvěkzdy stále fascinují a překvapují! Asi to sem zcela nepatří, takže se omlouvám za částečné OT, ale cítil jsem potřebu se podělit. |
...aneb o hvězdách a snech.
