 |
připadám si po včerejšku, kdy jsem se dostala do postele po druhé hodině, jako přejetá, ale ráno jsem měla krásný sen, o který se chci podělit, protože si ho výjimečně poměrně detailně pamatuju.
Na úvod bych měla říci, že ráda prozkoumávám hrady a vůbec staré budovy. V tomhle případě se jednalo o zbarokizovaný hotel, patřící majiteli té rerestaurace, kde jsme měli svatební hostinu. Byli jsme na soukromé party v bytě majitele v nejvyšších dvou patrech budovy, mě to samozřejmě nebavilo, tak jsem se dala na výzkumy. Zvláštní je, že ten hotel v reálu vypadá jinak, nemá tolik pater, v bytě majitele jsem nikdy nebyla, ale vím, že nezabírá tak velký prostor, ale já jsem už jednou ve snu byla přesně v téhle budově,jak jsem si uvědomila po probuzení spolu s uvědoměním si si, že realita vypadá jinak) protože jsem šla na jistotu. Hlavní hotelové schodiště končilo v patrech s pokoji pro hosty, do bytu majitele se dalo dostat výtahem, pokud měl člověk ten správný klíč, nebo po úzkém točitém schodišti, kdysi asi pro služebnictvo. A po tomhle schodišti já jsem šla dolů. Přestože se jednalo o zadní, málo používané schodiště, bylo krásně vymalované a výzdoba se měnila, jak se měnil účel pater. Po dvou patrech majitele následovala tři patra pokojů pro hosty, pak dvě patra "veřejná", kde byla lobby a restaurace a poslední patro, vlastně už níž než přízemí, protože ta budova stála ve svahu, kde schodiště končila dveřmi do chodbičky, která vedla k popelnicím a skladu se špinavým prádlem. Vylezla jsem ven, podívala se na budovu zvenčí a vrátila se dovnitř, protože jsem si vzpomněla na předchozí snovou návštěvu a chtěla najít jiné schodiště, které pokračuje do několikapatrových sklepů. Ty dveře na schodiště měly zvenčí bezpečnstní kouli, ale já jsem věděla, jak jí otočit, abych se dostala dovnitř. začala jsem stoupat zpátky do prvního patra - a v tom okamžiku jsem se probudila. Ale vzhledem k tomu, že už jsem něco podobného jednou absolvovala, vím přesně, jak by ten pokračoval. prošla bych lobby mezi běžnými hosty hotelu, předstřírajíc, že tam patřím, ale s bušícím srdcem, že se mě někdo z personálu zeptá, co tam dělám, a našla bych další boční schodišťátko spojující tentokrát jen dvě nadzemní patra s dvěma podzemními. V druhém sklepě pak bude třeba projít úzkými klenutými chodbičkami a místnostmi k dalšímu schodišti, které vede ještě o patro níž. Nic konkrétního jsem tam nehledala, pouze jsem chtěla tu budovu prozkoumat od půdy pro sklepů a zároveň se vyhnout místům, kde chodí lidé. :-) |
...aneb o hvězdách a snech.
