 |
Zdálo se mi o taverním srazu. To není nic zvláštního. Zvláštní byl ten další průběh. Byl to velký sraz a byla tam většína taverníků, které znám (a někteří, které neznám :) ).
Větší část taverníků si šla zaplavat do rybníka, takové večerní dovádění ve vodě. Vtom přišla blesková povodeň a převalila se přes ten rybník, trvalo to chvíli, ale přitom celou věčnost. Stála jsem s Marcusem a ještě kýmsi na kopci nad rybníkem a vše to viděla. Ti ve vodě začali bojovat o život, pár lidí vylezlo z posledních sil na břeh, ale většina zůstala ve vodě a mizela pod hladinou. Skočila jsem do rybníka a začala rukama šátrat po dně a hledat potopené, ale měla jsem strach, že se povodeň vrátí, navíc nejsem, a ani ve snu jsem nebyla, dobrý plavec. Podařilo se mi pár lidí vytáhnout na břeh, kde se jim jiní lidé, kteří přiběhli z nedaleké vesnice, dávali umělé dýchání. Nakonec se našlo pár dalších odvážlivců, kteří pomáhali lovit. Když jsme vylezli, pořád asi devět taverníků chybělo. Ale rybník nebyl velký, nezdálo se nám, že by tam mohli být. Tak jsme utíkali po stopách té povodňové vlny, ta pak končila na poli za pivovarem, ale taverníci nikde. Až jsem si všimla, že u pivovaru je poměrně úzká propusť do sklepa, asi větrání, ale člověk by tama projít mohl. Tak jsme se vloupali do pivovarnického sklepa. Ten byl plný vody, smrdělo tam šíleně zatuchlinou a hnilobou. Ale našli jsme i těch devět taverníků... vypadali jako mrtví. Čtyřem bilo srdce, ostatním ne. Snažili jsme se je přivést k životu, balili je do svého oblečení, dávali jim umělé dýchání, masáž srdce... nakonec začalo bít srdce všem, vtom přišli záchranáři. Všechny odvezli do nemocnice, ale říkali, že i tak byli dlouho bez kyslíku a jestli to přežijí, budou mít nejspíš poničený mozek... Vím, že jsem byla k smrti unavená a hlavně zoufalá, že to snažení možná bylo zbytečné, když stejně umřou nebo budou "živé mrtvoly"... |
...aneb o hvězdách a snech.
