 |
Poslední dva dny se mi zase zdály divné, složité a sytě barevné sny. Barevné sny mám vždycky, ale jednou za čas přijde období, kdy se mi zdají sny, které mají ty barvy mnohem sytější a výraznější, než by byly ve skutečnosti. Trochu jako rozdíl mezi akvarelem a obrazem, který je malovaný temným, hustým, lesklým lakem :-)
Většinu z děje už si nepamatuju, jednou jsem se vzbudila vlastním pláčem (což se mi zatím stalo jen dvakrát v životě), ale nedokázala jsem si vzpomenout proč.
Nicméně poslední sen před probuzením byl o jakémsi místě, které vypadalo jako krásný park, byly tam říčky, velké stromy, mostky, budovy...a žili tam lidé přibližně v oděvech devatenáctého století (i když ten sen nebyl nijak "historicky" zasazený). Byla jsem ve skupině tří lidí, kteří tam nějak pronikli, protože ve skutečnosti nebyl ten nádherný park nic jiného, než koncentrační tábor. Kdosi tam ty lidi shromažďoval a pak je vraždil nebo lovil, když se mu zachtělo nebo pracovali jako otroci na jeho polích atd. Oni to věděli, ale zároveň byli v bezpečí před všemi ostatními nebezpečími, kromě něho (a ta nebezpečí okolo zjevně byla), a tak se nikdy nepokusili vzbouřit nebo utést.
Nakonec se nám podařilo přemluvit skupinu asi 200 lidí, že je lepší žít na svobodě, než v takovém falešném bezpečí. Paradoxně nemuseli udělat nic jiného, než odejít.
Po čase se ale po jejich stopách vydala skupina lovců, kterou jsme mi tři museli zastavit. Přepadli jsme je v soutěsce a většinu se nám podařilo postřílet (pistole a foukačky). Chytila jsem si jednoho neosedlaného koně a vydala se za tou skupinou osadníků, abych zjistila, jestli jsou v pořádku a řekla jim, že jsme lovce pobili. Na koni jezdit neumím a neuměla jsem to ani ve snu, takže to bylo dost složité, ale nakkonec jsem koníka nějak k běhu přiměla.
Skupinu osadníků jsem našla na jakémsi rozsáhlém sídle, tvořeném řadou stodol, sýpek, špýcharů a tak podobně. Vytvořili tam komunitu dost podobnou Vesnici - a jak jsem zjistila, pokračovali v životu podle pravidel, která jim vnutil ten bohatý majitel tábora. Takže se vlastně vůbec neosvobodili.
Takže vlastně dost neveselý sen, ale líbil se mi :-) |
...aneb o hvězdách a snech.
