Místnost

Noc plná tajemství

...aneb o hvězdách a snech. Vřele všem doporučujeme pravidelně navštěvovat Astronomický snímek dne Červená a stupeň č. 10? Polární záře! Česká astronomická společnost Místnost má od 08:00:21  30. 11. 2001 pronajatou Adhil. Spolusprávce: Meridion. Bellatrix.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Lory, vloženo 10:12:16  16. 02. 2010

Na dnešek jsem měla docela zvláštní sen. Nebo... on asi zní docela obyčejně, ale na mě dost zapůsobi. Zdálo se mi, že s kamarádkami chodíme po obchodech v nejstarší části Hradce. Některé mě ohromily tím, jak velké byly uvnitř prostory (tak velké tu ve skutečnosti nejsou, leda tak v bývalém pivovaru). Pak jsem objevila jedno tričko, jaké jsem si prostě MUSELA koupit. Přišlo mi až magicky krásné. Nevím, kde se ve mně jeho představa vzala. Pokud vím, taková trička v téhle době v módě nejsou a ani nikdy nebyla. A já se teď ani nesnažila vymýšlet nějakou novou módu, prostě se mi to najednuo objevilo ve snu... A já bych to tričko teď hrozně chtěla :D. Vím, že bych se v něm cítila dost dobře. Přestože jsem takové nikdy neviděla, myslím, že nosit bych ho mohla. Skoro mám chuť si ho zkusit sama navrhnout a nechat někde ušít :D. Ale stejně bych ho asi nedokázala nakreslit přesně.

Silmarien, vloženo 01:42:36  07. 02. 2010
	Minulú noc sa mi snívalo o Piroshovi a Evke. Neviem prečo a nerozoberám ale zobudila som sa s dobrou náladou:))

Shadw, vloženo 12:02:12  06. 02. 2010
	Já bych řekla, že se Pluto naštval, že ho vyškrtli ze seznamu planet.

Clarice, vloženo 17:35:17  05. 02. 2010

Seděla jsem na nějakém velkém kameni. Říkalo se, že před hrozdě dávnou dobou k tomu kameni chodila nějaká kněžka, která se pak nějak přerodila ve vyšší bytost. Chodila se tam modlit a rozjímat. Sedím na tom kameni, za mnou úzká cesta vedoucí chatrnou skalní průrvou a sleduji okolí. Pak jsem náhle pozorovatel a jako by se od kamene vzdaluji do prostoru. Ukáže se, že je součástí vysoké skály, sedí vlastně na takové římse, pod níž není nic, než propast. Zespoda se ke kameni nedá dostat, skála je totiž dokonale plochá a hladká. Pak zase sedím na kameni, je mi dobře. Chovám v náruči novorozeně a chystám se jej nakojit. A pak se probudím a vnímám dozvuky šumění stromů a zvláštní prastarou vůni nesoucí s sebou ozvěny minulosti. Jen zlomky, které nikdo nedá dohromady, ale přesto naléhavé - jako zprávu, kterou musím doručit. Jen nevím, co v ní je.

Adhil, vloženo 13:52:12  05. 02. 2010
	Pamatuju si ještě z astronomické přednášky před asi osmi lety (v rámci astronomického kroužku), že tam nějaký chytrý pan profesor mluvil o tom, že mají teorii, že velká část povrchu Pluta je pokryta vrstvou zmrzlého plynu (metanu?), tak to by mohlo být ono.

verlit, vloženo 09:52:16  05. 02. 2010
	http://www.novinky.cz/veda-skoly/191273-planetka-pluto-meni-barvu-rudne-a-rychle.html

Meridion, vloženo 20:58:22  02. 02. 2010
	Verlit: To je fakt úžasný. K tomu bys měla domyslet zbytek.

verlit, vloženo 20:16:11  02. 02. 2010

Teď jak jsem psala Qeril v poště, tak jsem si uvědomila, že se mi vlastně ještě malý kousek zdál nad ránem a patřil k témuž příběhu: zase je to vlastně jen jedna scéna a nevím, jestli té popsané předcházela nebo po ní následovala. Ten učedník, kterého vyhodili z kočáru, v ní stoupá za starším učněm po nekonečném schodišti do věže. Je už na konci sil, když konečně vyjdou až nahoru, kde je v samé špičce věže (která je kulatá v tom místě už hodně úzká) okrouhlá místnost. Po obvodu jsou postavené postele - řekla bych, že to je zase trochu variace na Sedmero krkavců. Učedník má žízeň. V místnosti je vědro s trochou vody a dřevěnou naběračkou. Starší učeň nabere trochu vody, podává ji nováčkovi a říká něco v tom smyslu, že má pít opatrně, protože jeden z nich musí to vědro s vodou vždycky za úplňku vynést do špičky věže na zádech a pak jim voda musí vystačit do dalšího úplňku. Když ji vypijí dřív, tak žízní. (Akorát nevím, jak by mohli mít žízeň, když se mění v havrany a létají venku, ale třeba to má nějaký háček :-)))

Qeril, vloženo 20:09:25  02. 02. 2010
	Tý jo! :-) Měla by sis dát dneska před spaním něco inspirativního, aby se ti dozdál zbytek ;-)

verlit, vloženo 19:57:47  02. 02. 2010

Na dnešek se mi zdál jeden ze snů, které nemají hluboký psychologický význam, ale jsou "jen" hrozně zábavné a já si je vždycky užívám. Viděla jsem ho tentokrát kompletně jako divák, nebyla jsem žádnou s postav, a byl to jakýsi mix Čarodějova učně a Sedmera krkavců, protože se tam vyskytovaly obojí prvky. Vlastně si pamatuju jenom jednu scénu, která měla úžasnou atmosféru. Jednou to použiju v nějakém románu nebo to natočím jako film ;-)) Je neklidná zimní noc. Fičí vichr, holé větve stromů se divoce kývají, všude leží sníh. Po obloze se ženou potrhaná mračna, ale za nimi prosvítá měsíc (ne, nebyl to úplněk. JÁ klišé ve snech nemám :-))), takže je slušně vidět, i díky sněhu. Všechno je černé, šedé, bílé a stříbrné. Po cestě se řítí kočár, táhnou ho čtyři vraníci. V kočáru sedí muž (typu toho majitele Čarodějného mlýna) a několik jeho učňů. Zdálky se ozývá vytí a skřeky a vřískot - něco mezi smečkou vlků a divokou honbou. Kočí pobízí koně, ale ti už běží jak nejrychleji to jde. Muž v kočáře vyhlédne ven a pak křikne na učedníky (větu si pamatuji zřetelně a přesně): "Hoďte jim maso!" Učedníci vědí, že to znamená, že musí vyhodit jednoho z nich - a udělají to. Vyhozený učeň se několikrát převalí a zůstane ležet ve stopách kočáru ve sněhu. Ze všech stran se k němu slétají havrani (nebo krkavci) a sedají si na něj, jeden vedle druhého, až ho celého pokryjí. Nechtějí ho ale trhat nebo zabít, nic mu nedělají, jen ho zakrývají křídly od hlavy až k patě a chrání ho tak před větrem i krystalky sněhu, které sekají, jak je vítr žene po zemi. Někdo přichází, jako ve filmu vidíme jen detail jeho bot a pláště. Zastaví se u ležícího. Práci vzlétnou. "Vstaň," říká příchozí. Má příjemný hlas, mluví soucitně, ale něco, nedokážu říct co, mladíka varuje, že teď je v ještě větším nebezpečí než předtím v kočáře. Což je, bohužel, všechno. Dobrý, ne? :-))

verlit, vloženo 19:49:28  02. 02. 2010
	Lory: Viděla bych hodně pozitivní signál v tom, že jsi ve snu tu situaci vlastně zvládla. Ano, brodila jsi se ve zmijích a měla jsi z nich strach - ale poradila sis. Posunovala ses pomalu a opatrně směrem ke svým příbuzným, nezůstala jsi stát ochromeně na místě, nebyla jsi pasivní a nevolala jsi o pomoc, naopak jsi nabízela pomoc druhým. Řekla bych, že to byl opravdu pozitivní sen.

Lory, vloženo 09:11:22  02. 02. 2010

Na dnešek se mi zdál zvláštní sen. Byla jsem ještě dítě a se skupinkou dalších jsme prozkoumávali sklep a půdu starého domu. Obojí mělo více pater a už léta tam nikdo nevkročil. Myslím, že to byl dům v Novém Městě nad Metují, který naše rodina vlastní, ale v tom snu vypadal jinak. Pak jsem najednou byla stejně stará jako teď, nebo jen o něco málo mladší a jako třída jsme se fotili v zahradě toho domu. O chvíli později se tam chystala nějaká menší zahradní slavnost, či něco podobného, mí příbuzní si sedali ke stolu... A já najednou stála v neposekané trávě kus od nich, z jedné strany keř, z druhé plot a pod nohami jsem měla spousty zmijí. Pomaloučku a opatrně jsem se sunula k příbuzným, nechtěla jsem to zmeškat, ale zároveň jsem se bála těch hadů a ještě jsem slíbila kamarádce, která se měla za chvíli stavit něco ve smyslu, že ji budu před nimi ochraňovat, protože mě o to poprosila (ale nebyla to podmínka toho, aby se stavila, to ne...) Pořádně mě ani nenapadá, co to mohlo znamenat.

Shadw, vloženo 17:06:45  29. 01. 2010

Také už se mi dlouho nestalo, že bych si sen pamatovala a teď si vybavuju dva a oba jsou pitomý :oD V prvním jsem byla někde na dovolený a vdala jsem se tam (netuším, kdo byl ženich). Měli jsme ještě s nějakýma lidma jet nebo letět z dovolené na nějaký ostrov jako na svatební cestu, ale já za živého boha nemohla najít brýle. Věděla jsem, že se zase brzy vrátíme, že je to jenom takový výlet, ale bez brýlí jsem jet nemohla. Myslím, že mi to nakonec ujelo. Druhý sen nějak navazoval. (Spíš pocitově než obrazovaě). Byla jsem v nějakém hradě se skupinou lidí. Toulali jsme se tam a já jsem zabloudila. Pak jsem potkala asi majitele a vědděla jsem, že mu musím utéct, nebo mi ublíží. Nasedla jsem do nějakého vlaku, který neměl kupé, byl otevřený, ale rozdělený schody na několik místností. A byli tam hrozně protivní spolucestující.

Lory, vloženo 22:29:33  25. 01. 2010
	Jo, já vím, že tady nebylo SF to hlavní. Jsou to všechno samice. A kočku na ně pouštět nebudu, i když by ji to jistě velmi potěšilo :). O tom se mi, myslím, už také párkrát zdálo, že jsem je před ní chránila :D.

Clarice, vloženo 19:58:58  25. 01. 2010
	Možná kdykoli jindy, ale tady nešlo o to SF, ačkoli tenhle motiv je mé mysli velmi důvěrně znám a proto možná mi jej podvědomí předkládá jako podklad pro to ostatní - pro to, co je třeba řešit a vnímat. Na pískomily pusť kočku! Ne, to ne, jen to ne :). A jsou to samice, nebo samci?

Lory, vloženo 23:50:52  24. 01. 2010

Koukám, že míváš docela scifistické sny :) No, mně se občas zdá o mém románu, který píšu. Hlavně teď ale i ve snech řeším problémy, které řeším i ve skutečnosti. Kromě toho se mi teď často zdá o tom, že se mi přemnožili pískomilové. Mám jich v těch snech desítky a netuším, co s nimi. Zabít je nechci, ale nemůžu se o všechny pořádně postarat. Možná to znamená jakýsi strach, ale jsem téměř úplně přesvědčená, že ti mí jsou všichni stejného pohlaví.

Clarice, vloženo 12:59:50  24. 01. 2010

V posledních několika měsících jsem si moc snů nepamatovala. Mou mysl zaměstnávaly problémy doma, pořádně jsem nespala a pocit, že si pamatuji sny, mi hrozně chyběl, vlastně asi dost. Mám... nevím, lepší den, když vím, co se mi zdálo. Dnes jsem viděla galaxii :). Stála jsem v nějaké pozorovatelně vesmírné lodi a dívala se na miliony sluncí slitých v jedno obrovské. Nepochybovala jsem o tom, že tam někde mám domov. V tom snu jsem měla obrovskou radost z toho, že tohle po probuzení nezapomenu. Fakt jsem si to tak řekla. Ale krom radosti převládal i strach. Mělo to něco společného s tím, co jsem měla udělat - v tom snu šlo o opravu nějakého přístroje. Nechtěla jsem to udělat, věděla jsem, že je to špatné. Byl tam člověk, který byl schopen držet mě na jednom místě, dokud práci nedokončím. To je symbolismus jako blázen. Dovedu to sama sobě i vysvětlit. Zapadá mi to do současného stavu věcí, a možná proto mám také docela radost z toho, že si to pamatuji.

verlit, vloženo 10:15:05  16. 01. 2010

Pod dojmem včerejší návštěvy kina (Sherlock Holmes) se mi dneska zdály v noci krásné, dobrodružné, složité a praštěné sny s morbidními prvky :-) Bohužel, pamatuji si jen útržky: Údolí řeky, podobné Vltavě u Roztok, ale hlubší. Jsme na jedné straně údolí nad řekou a dalekohledem pozorujeme velkého dravého ptáka (orla), který z protějšího břehu nese kus mrtvoly. (No dobře, morbidní, ale v tom snu byl převládajím pocitem vzrušený zájem, ne hnus nebo tak něco. Asi to byla detektivka). Pak kousek jakéhosi sci-fi. Jsme skupina lidí z doby trochu pozdější než je teď, ale ne moc. Časem různě cestuje skupina mimozemšťanů (?) a loví v různých časech a na různých planetách místní faunu nebo obyvatelstvo. Chceme je nejspíš zabít a nějak se nám podařilo "navázat se" na ně tak, že když se oni přesunou, přesuneme se s nimi. Nicméně nemáme žádné zbraně, které by na ně působily, zatímco oni jsou vyzbrojení po zuby. Právě jsme na docela hezké planetě, daleké výhledy, pláně, lesy (trošičku Avatar, ale ne tak zelené), kde žijí nebezpeční dinosauři. Snažíme se zároveň dosáhnou čtyř věcí: 1) nevšimnou si nás mimozemšťani, 2) nesežerou nás dinosauři; 3) pokud možno přemůžeme mimozemšťany a 4) najdeme způsob, jak se vrátit zpátky poté, co zabijeme mimozemšťany. Opět to nebylo nijak tísnivé, ale napínavé a vzrušující. No a do třetice útržek, který byl nejúžasnější vizuálně: Bylo to trochu jako ten film Sky Captain nebo jak se to jmenovalo, protože jsme byli rozhodně v městě budoucnosti, ale přitom vypadalo jako viktoriánský steam-punk, říznutý scifi. Takže sice vznášedla, ale vypadající jako auta z přelomu století. Mrakodrapy, ale slohově ve stylu něco mezi Veletržním palácem na výstavišti a Empire State Building. Bylo to prostě překrásné! Byli jsme v nějaké výškové budově, odkud jsme viděli dolů na řeku, mosty a budovy na protější straně (tohle trochu připomínalo Prahu kříženou s Londýnem). Pak jedna z těch velkých a významných budov vybuchla. Zděšení mezi lidmi, panika atd. Ve chvíli, kdy vybuchne druhá, je jasné, že je někdo likviduje jednu po druhé. Jenže - my stojíme v jednom z horních pater jedné z nich! Takže jakmile pochopíme, že jsme v možném dalším terči, utíkáme co nejrychleji dolů a pryč. Pocitově nejde o terorismus, spíš ve stylu nějakého šíleného zločince, toužícího po světovládě. A i tentokrát je to vzrušující, ne děsivé. (Když o tom přemýšlím, ve všech těch třech scénách, které si pamatuji - myslím, že to vše patřilo do jednoho příběhu, nějak) jsme se dívali z nějakého velmi vyvýšeného místa dolů do krajiny nebo města). On se pocit ze snu pochopitelně nedá popsat, ale když mě se tak moc líbily, že jsem si nemohla pomoct :-)

Bellatrix, vloženo 12:56:45  13. 01. 2010

MODRÝ MĚSÍC Obecně lze říci, že nastává tehdy, když v jednom kalendářním roce nastane 13 úplňků. Ale který konkrétně to je, to už se liší. Definice "druhý úplněk v kalendářním měsíci" je novodobá. Nejběžnější z těch původních definic je třetí úplněk v rámci jednoho ročního období, které má čtyři úplňky, jinými slovy, když do ročního období, které má zhruba 3 měsíce, spadly 4 úplňky, třetí z nich byl "modrý měsíc". Lidově se také někdy jako "modrý měsíc" onačoval první úplněk, který přišel příliš brzy - lidé v anglosaském světě měli tradičně úplňky pojmenovány podle období (např. "měsíc sklizně"), ale když začaly úplňky příliš brzy v roce, už by jim to pojmenování k těm událostem nesedlo, takže tomuto prvnímu z třinácti úplňků, který přišel jakoby předčasně, říkali "modrý měsíc". Nejsem si ale jistá, jestli to brali kalendářně, nebo jestli to počítali třeba od prvního jarního dne a začátku zemědělské činnosti...

Aes Sedai, vloženo 22:51:09  04. 01. 2010
	Na cibulce tulipánu smažila si kachna blánu.

Zpět