 |
Dnešní noc byla u mě bohatá na sny.
Nejdřív se mi zdálo o taverním divadle. Nesla jsem někomu na Mírák součásti kostýmu k zapůjčení a najednou se tam začali objevovat i další členové Taverní divadelní společnosti a já zjistila, že nám za hodinu začíná představení (asi jsme ho měli ve VInohradském diadle nebo v Národním domě na Vinohradech :-)). Tak jsem řešila, jestli to odehraju v civilu (džíny a modré tričko) nebo mám letět domů pro svůj kostým. Na odchodu jsem se ještě zeptala, jestli budou potřeba i ty kart=onové kulisy, co jsou taky u mě, a verlit s naprostým klidem odpověděla, že ano. Tak jsem ošklivě zpanikařila, že v tom případě se mnou musí jet autem, protože to do MHD nepoberu. Ale po tomhle hysterickém výbuchu se dostavil uklidňující pocit, že to autem stihneme a všechno dopadne dobře. Jestli skutečně dopadlo, nevím, protože jsem se probudila. Do zvonění budíku zbývalo ještě půl hodiny.
Tak jsem znovu usnula a zdálo se mi o stěhování do nového bytu. Na rozdíl od skutečnosti tenhle byt se nacházel v rozdělené a poněkud chaotické vile. Nejprve jsem při hledání schodiště vlezla do zázemí obchůdku v přízemí, které zřejmě podle vybavení sloužilo taky jako byt majitelky obchodu. Byt v prvním patře zřejmě původně neměl koupelnu, protože si ji noví majitelé udělali na odpočívadle v mezipatře. Beze zdi - prostě tam stála vana a umyvadlo. V druhém patře byl konečně náš byt, který pro změnu neměl předsíň, ale z chodny se vcházelo rovnou do obýváku, a celá stěna mezi pokojem a chodbou byla prosklená (i když aspoň opatřená záclonami). Byt byl zařízený kobercem i nábytkem a během svého prázdného období využívaný dalšími obyvateli vily. Když jsem tam coby nová majitelka přišla, vyjela na mě nevrle cizí paní, která si tam odešla trucovat po hádce s manželem. Po vysvětlení byt opustila a já začala tleskáním a kšákáním vyhánět i kočky, které se v prázdném bytě taky zabydlely. Nejdřív jsem viděla asi tři, ale když jsem nějakou přiměla k odchodu, dvě nové přišly místo ní, asi v domnění, že se tam bude dít něco zajímavého, když jsou vyháněny pryč. Tak jsem sáhla k drastičtějším metodám, popadla hadr a málem smetla ze stolu ležící lahev, která byla díky statické elektřině tak obalená chlupy, že jsem ji nejdřív taky považovala za kočku.
V tom okmažiku zazvonil budík. Zatímco jsem si v hlavě přehrávala předchozí sen, abych ho nezapomněla, podařilo se mi znovu usnout a zdál se mi kratičký sen o MASH. Jednalo se o ten díl, kdy celý tábor až na Hawkeyho lehne chřipkou, ovšem s poněkud pozměněným dějem. Pamatuju si jenom kousínek, kdy se druzí dva obyvatelé Bažiny (paradoxně to byli Frank a Charles) zesláblí horečkou plazí po svých postelích, aby si navzájem dali do nosu. |
...aneb o hvězdách a snech.
