 |
Po dlouhodobé snové pauze jsem měl dnes v noci pořádně dlouhý a poněkud nepříjemný sen. Taková honička s gangstery za zády a únik přes rúzné vychytávky ve velkém komplexu, následně městem.
Začalo to tím, že jsem nastoupil a následně stoupal s cca 3 lidma (ani jednoho jsem neznal a necítil jsem se s nima dobře, zvláště jeden měl nepříjemný výraz v očích) výtahem někam nahoru. Vím, že to byla něco jako továrna, obrovský komplex spadající pod nějakou významnější společnost. Najednou se výtah zastavil v nějakém patře a rovnou jsme vystoupili do rozlehlé ještě více osvětlené místnosti, kde byly různé elektronické panely, stoly a zřejmě kanceláře. Jeden z těch 3 (ten, co mi byl obzvláště nepříjemný) se najednou začal hrozně šklebit (nepříjemný škleb) na druhého chlápka, který mu škleb opětoval, vytáhl pistoli a zastřelil 3., který byl s námi. Mě polil pot a zvedl se mi žaludek (v tom snu jsem to všechno prožíval) a instinktivně jsem se vrhl do výtahu zpět, praštil do panelu, aby se zavřely dveře. Jenže ten střelec se rozběhl ke mně a z venku zřejmě stikl čudlík pro otevření dveří. Ty se začaly otevírat. Tak jsem znovu stiskl tlačítko pro uzavření a aby se výtah rozjel. Tentokrát úspěšně, dveře se zavíraly a já ještě spatřil, jak se chlápek rozbíhá pryč. Jasné, běží směrem, kam se rozjede výtah. Dolů. Zatímco se výtah spouští neznámo níž a já přemýšlím, kde vlastně zastaví, začínám si uvědomovat, že do nejnižšího patra (pod úrovní toho, ze kterého jsme nastupovali) je ještě pěkná řádka pater, takže mám chvíli čas.
Po nějaké době jsem nějakým způsobem otevřel dveře, aniž by se výtah zastavil (stále rychle klesal) a já vyskočil do nějakého patra. Ihned jsem se rozběhl rozhlížeje, zda-li neuvidím toho zabijáka či jeho kumpána a utíkal jsem pryč, aniž bych věděl kam.
Zajímavé, dostal jsem se ven z budovy (čili "nevystoupil jsem" ve vyšším patře, ale v přízemí).
Na chvíli jsem zaslechl nějaké hlasy, čili seskočil jsem u nějakého skladiště na sníženou plochu a mezi jakýmisi rourami jsem běžel směrem, kde jsem v dálce zahlédl provoz. Auta, míhající se lidé, komunikace, jo, dostat se mezi ně a můžu vyhledat pomoc.
Sen pak navazoval v jakémsi podivném městě, stmívalo se a já se schovával za rohem, protože ti dva týpci mi byli v patách. Trochu mi to připomnělo atmosférou svět Falloutů (jedničku a dvojku jsem hrál před cca 6-ti lety a na hru jsem včera nemyslel, čili nechápu, jak se mi to vybavilo). Lidé, resp. to, co se dalo lidmi nazvat, se ploužili jako ponocní, s prázdnými výrazy, semtam někdo někam chvátal, což byla výjímka, a hlavně ta podivná atmosféra. Nakonec jsem se dostal na k nějaké policejní ústředně, tam hlídal policajt, tak jsem k němu doběhl a volal jsem "vražda, on...on ho zabil." Byl jsem z toho dost mimo a v tom snu jsem měl pocit, že se mi klepou ruce. Tak mě vzal dovnitř a já mu začal vše vyprávět. Nevěřil mi, potutelně se pousmíval. Znovu jsem mu to zopakoval, ovšem měl mě za blázna. Za oknem jsem spatřil nahlížet tvář, tvář toho vraha. Šklebil se. Namířil pistoli skrze sklo. A já se probudil. |
...aneb o hvězdách a snech.
