|
Mě se na dnešek zdál hrozně zajímavý sen!
Šlo o to, že z nějakého důvodu, který jsem ve snu věděla (mám dojem, že to byla nějaká totální válka, nic příjemného), došlo k tomu, že existovaly desítky paralelních světů. Některé byly historické, jiné jako současnost, jiné kombinace atd.
Pointou snu bylo, že když šel člověk v jednom z nich, kdykoli se mohlo stát (a stávalo), že jste vstoupili do jiného z nich. Bylo to jako když procházíte hustším vzduchem. Nedalo se tomu vyhnout, kdybyste se v tu chvíli snažili vrátit, tak by vás to mohlo roztrhnout. Tyhle "portály" se objevovaly a mizely zcela nevyzpytatelně, takže si je nešlo zapamatovat ani se jim vyhnout a navíc se zdálo, že jsem jediná, kdo si to uvědomuje (nebo možná jediná, kdo jimi může procházet).
Měla jsem několik obvyklých světů, do kterých jsem se dostala nejčastěji, a v nich jsem žila v každém jiný život, s jinými známými, jinou prací...taky byly v různých historických epochách, jeden byl velmi středověký.
Tohle všechno jsem ale v tom snu spíš věděla, než že bych to právě zažívala. Ve snu jsem se právě z rozbitého a postkatastroficky-historického světa dostala portálem do světa, ve kterém jsem byla poprvé.
Byl dost podobný tomu našemu současnému, ale stavby a údržba města atd. odpovídaly spíš sedmdesátým letům. Opatrně jsem začala zkoumat, protože v každém novém světě bylo třeba být velmi opatrný, člověk naprosto nevěděl, co čekat.
Byla jsem někde na silnici, ukazatel říkal, že je asi pět kilometrů do Kladna, tak jsem se rozhodla se tam pěšky vydat. Cestou jsem potkala jakousi rozpadající se budovu, která vypadala, že byla původně ekologickým nebo naučným centrem, což potvrdilo, že to NEJSOU sedmdesátá léta, ale nějaká doba, která ve "skutečném světě" nikdy nebyla. Tak jsem ještě víc zopatrněla a snažila jsem se v té budově najít něco, co by se dalo použít jako zbraň, ale nic jsem nenašla.
... a pak jsem se probudila. |