Místnost

Noc plná tajemství

...aneb o hvězdách a snech. Vřele všem doporučujeme pravidelně navštěvovat Astronomický snímek dne Červená a stupeň č. 10? Polární záře! Česká astronomická společnost Místnost má od 08:00:21  30. 11. 2001 pronajatou Adhil. Spolusprávce: Meridion. Bellatrix.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Clarice, vloženo 22:46:10  31. 01. 2009

Aes: Také myslím. Docela bych chtěla, aby se mi o ní ještě zdálo. Tuhle jsem byla s našima a chtěla jsem jim o tom snu říct, ale nešlo to, protože bych se fakt asi rozeřvala. Mám takovou zkušenost, že se mi nezdá o tom, na co myslím před spaním. Můj sen se většinou skládá z věcí, na které myslím třeba během dne, ale ne před spaním. Maximálně se tam odrazí něco z knížky, kterou si večer čtu. Platí to tak pro devětadevadesát procent snů.

Aes Sedai, vloženo 21:00:39  31. 01. 2009
	O mrtvých se člověku většinou zdá tak dlouho, dokud se skutečně s jejich smrtí nevyrovná a nepřijme ji... Je to podle mě takový vlastní způsob mysli vyrovnávat se s pocitem bolesti a ztráty, který třeba ve dne úmyslně potlačujeme. Takový očista...

Clarice, vloženo 19:14:48  30. 01. 2009

verlit: Ty tři příspěvky za mým snem, mě normálně rozbrečely. Fakt. Normálně nejsem taková citlivka, ale někdy mi je divně a když je mi divně, myslím na babičku. Zkrátka jsem myslela, že to po osmi měsících tak nějak přejde, ale bývá to stejně silné, jako když zemřela. Ne vždy. Ten Tvůj sen je naprosto skvělý :). Měla bych jeden podobného ražení ze včerejška na dnešek. Město bylo po bojích zničené. Ulice vylidněné a většina lidí mrtvých. Já, ségra a táta jsme ještě s několika lidmi našli útočiště v nějaké škole. Byly tam dlouhé chodby plné krabic (asi se zásobami) a lidi chodili potichu, potmě a neustále se báli. Máma tam s námi nebyla, ani brácha, ale o mámě jsme věděli, že někde je, a že je v bezpečí. Měli jsme se vydat pro zásoby, ale stalo se to, že nás málem prozradil (shodou okolností také černoch). Ségra ho strašně seřvala a pak ho někam odvedli, už jsme ho neviděli. Já a táta jsme se vydali šerou ulicí, kde dřív bývaly prodejny hledat nějaké zásoby. Pořád mi nechtěl říct, co se vlastně stalo (z nějakého důvodu jsem nevěděla, proč se bojuje). Povídal něco o chemických zbraních a Svaté válce mezi zeměmi. V tom snu jsem tomu nerozuměla, ale těšilo mě, že mi to táta svěří. Probudila jsem se, když jsme byli někde uprostřed ulice a já si říkala, jak to tam bylo hezké, když zářily výlohy obchodů a chodili tam lidé. A vysvětlení toho černocha: Ségra má černého přítele (jednak otce dětí, který ale spíš patří do říše domácích zvířat) a teď nového, zase černocha. Včera mi o něm říkala.

Činkapi, vloženo 14:15:59  29. 01. 2009
	Bledá závist :-)

verlit, vloženo 10:11:50  29. 01. 2009
	Mě se takovéhle sny zdají normálně celý život :-)

Meridion, vloženo 09:11:38  29. 01. 2009
	Verlit: Vypadá to, že jsi poslední dobou sledovala moc akčních filmů. :-) (Jinak si takovýhle sen nedokážu vysvětlit.)

verlit, vloženo 08:35:46  29. 01. 2009

Dneska se mi zdál hezký dobrodružný sen. Nejdřív jsme byli v jakémsi zajateckém táboře, který byl na dně malého hezkého zeleného údolí. Skupinka nás přes vysokánský plot s ostnatým drátem přelezla a pak jsme se rychle drápali do obrovské strmé stráně, abychom byli z dohledu, než náš útěk objeví. Pak střih a schovávali jsme se v jakémsi velkém hotelu (typu Dubajských luxusních mrakodrapů). Nepřátelé hotel pomalu odzdola prohledávali. Povedlo se mi je obejít, takže jsem se dostala pod první skupinu těch, kdo po nás šli, ale narazila jsem na další velkou tlupu. Skládala se z různých lidí, spíš to působilo jako vyšetřovací tým než nějaké komando. Byli tam technici, muži i ženy atd. Povedlo se mi předstírat, že patřím k nim, právě proto, že byli tak nestejnorodá skupina a když jedna z techniček začínala klást podezřívavé otázky, “objevila” jsem nějaký důkaz naší přítomnosti (kus hadru v koši s prádlem), takže se na to všichni soustředili a odvedla jsem tak pozornost. Pak mě zavolali, že v jednom pokoji hotelu je jakási umíněná stará paní a odmítá se nechat evakuovat. Za oknem pokoje stála ve vzduchu helikoptéra, připravená ho rozstřílet. Nejdřív jsem se málem nechala nachytat a prozradila paní, že patřím k uprchlíkům, ale pak mi došlo, že je to léčka, aby si potvrdili podezření a v poslední chvíli se mi podařilo to obrátit tak, že se zdálo, že to byla jen moje lest, jak ji dostat pryč. Do pokoje pak vpadla skupinka vojáků, kteří ji šli odvést (už byla ochotná odejít) a v jejich černošském veliteli jsem poznala spojence, který také očividně uspěl v infiltrování nepřátelského tábora....no a pak jsem se probudila. Škoda.

Silmarien, vloženo 01:31:57  29. 01. 2009
	Mne sa o ocinovi najskôr nesnívalo. Až po dvoch mesiacoch...sa prišiel rozlúčiť. Tancovali sme spolu na chodbe, v tom sne som vedela, že si pre neho idú a už nikdy ho neuvidím. Niekedy sa mi o ňom sníva, ale už to nikdy nie je také silné ako to bolo vtedy.

verlit, vloženo 23:03:16  28. 01. 2009
	Závidím. Když mi umřela maminka, strašně jsem si přála, aby se mi o ní zdálo, ale nikdy se to nestalo. Bývala bych ta svinská rána tisíckrát vyměnila za možnost se s ní znovu setkat aspoň ve snu :-(

Činkapi, vloženo 22:48:31  28. 01. 2009

Když mi umřel táta, několik měsíců se mi o něm zdálo skoro každou noc. Vždycky jsem ho někde potkala, třeba v metru nebo na ulici, a říkala jsem si: týjo, tak to byl jen sen, že už není, no to je skvělý, jak jsem na takovou blbost vůbec mohla přijít... a hrozně jsem se snažila, aby to nepoznal. Aby mu to třeba nebylo blbý, žejo, že jsem ho považovala za nebožtíka, tak jsem dělala jakoby nic. A pak vždycky přišlo to svinský ráno.

Clarice, vloženo 21:05:38  28. 01. 2009

Na dnešek se mi zdálo o babičce. Zemřela loni v květnu. Bydlela na vesnici, v takovém domě, ještě s dalšími sedmi sousedy. V tom snu jsem vešla do domu. Byl starý, tmavý, studený a měla jsem pocit, že jdu někam, kde se mi stane něco zlého. Vnímala jsem, jak ze tmy cosi kouká, ale nějak to neví, jestli mi ublížit, nebo ne. Šla jsem do prvního patra (dokonce dlaždice na zemi byly stejné jako ve skutečnosti). Vešla jsem do dveří na chodbu, z níž se pak vcházelo do bytů. Chodba byla tmavá, jako ve skutečnosti. Pak se najednou tlumeně rozsvítilo - udělalo se šero (jako ve skutečnosti, když se rozsvítilo). Babička bydlela na konci chodby. Vešla jsem do jejího bytu, bylo to tam stejné, jak si pamatuji. Stála u sporáku, na sobě obvyklou zástěru, jen vypadala o něco mladší (neměla šedé vlasy). Když mě zahlédla, otočila se a objala mě. A pak jsem se probudila. Byly čtyři ráno. Od chvíle, kdy jsem do jejího bytu vstoupila, ten divný pocit, že jsem sledována, zmizel. Bylo mi jen dobře. Proč jsem ji viděla mladší, vysvětlit dovedu. Nedávno jsem totiž koukala na fotky z doby, kdy jsem byla malá. Vypadala jako na těch fotkách.

Clarice, vloženo 15:02:53  25. 01. 2009

Na včerejšek se mi zdálo, jak jsem přistávala na moři. Bylo to kosmické plavidlo, ale vypadalo jako staré kabiny z programů počátků kosmonautiky :). Vstoupili jsme do atmosféry, zapnuli padáky a padali. Nad mořem. Dopadli jsme a propadli se do vln. V tu chvíli jsem se probudila, ale ještě jsem cítila gravitaci, která mě jakoby táhla dolů. Ležela jsem, oči zavřené, chtěla jsem znovu usnout a nechat si ten sen dozdát :). Čekala jsem, že za chvíli ucítím, jak začínáme stoupat k hladině. Jenomže už jsem neusnula a pocit gravitace rychle pominul. Na dnešek to bylo také něco SF, ale snů bylo víc a už si nic nepamatuji. Teď poslední dobou se mi vůbec zdá nějak hodně snů, ale takových, které ve mě nic nezanechají.

Činkapi, vloženo 00:03:01  25. 01. 2009

Budím se pravidelně každou noc (mám asi malý...rezervoár :-), a někdy je to opravdu ve špatnou dobu. Přestože jsem strašně ospalá, tak nemůžu zabrat, převaluju se a znovu a znovu si přehrávám různé trapasy, chyby, křivdy, přemílám problémy, které narůstají do obludných rozměrů...přesně jak říkáte. Bohužel ale nevím, v kolik je to hodin. V noci nikdy nerozsvěcuju a po bytě se pohybuju potmě, ani budík mi nesvítí.

Arian, vloženo 20:42:47  24. 01. 2009
	Já měla dneska taky divný sen - někdo mne v něm nutil jíst ananas s omáčkou určenou na hovězí maso... :-) (Blééé...)

verlit, vloženo 22:28:36  23. 01. 2009

Dneska jsem měla divný sen (a bylo to mezi třetí a čtvrtou :-). Zdálo se mi něco normálně snově zmateného, nějaký příběh, myslím, že se to odehrávalo v Africe a byli jsme na břehu nějakého potoka. Jako obvykle jsem nebyla ve snu sama sebou, ale někým jiným a děj neměl nic společného s realitou. Stála jsem se skupinkou dalších lidí u toho potoka a najednou se na opačném břehu objevil - naprosto cize pro děj toho snu - můj spolužák a kamarád ze základní školy. Byl hrozně bledý a myslím, že měl na tváři krev, ale to si možná jen zpětně namlouvám. V tom snu to byl naprostý šok, protože do děje a prostředí vůbec nepatřil. Chtěl se mnou mluvit a já jsem se v tom okamžiku na chvíli stala sama sebou, i když stále v té Africe a říkala jsem těm okolostojícím, že s ním nechci mluvit, ať ho nenechají se ke mně přiblížit. Pak jsem se buď probudila nebo sen skončil, nevím. Rozhodně nijak nepokračoval a vlastně ani nebyl děsivý nebo tísnivý, jenom strašně divný.

Clarice, vloženo 18:31:47  21. 01. 2009
	Souhlas -:))). A hlavně. Na dnešek jsem se probudila ve čtvrt na čtyři, asi mě ovlivnila zdejší diskuse :). Nevím, co se mi zdálo, ale bylo mi vedro, ačkoli jsem v pokoji topení vypnula.

verlit, vloženo 21:37:53  20. 01. 2009
	Hlavně je to krásný název, ať už je to kdykoli :-)

Iwo Olorin, vloženo 21:32:12  20. 01. 2009
	Tak jsem zkoušel vypátrat, jak že to s těmi psy a vlky opravdu je, ale zdá se, že každý si to používá, jak se mu zachce... Ovšem z logiky věci se mi zdá, že mezi psem a vlkem by měl být večer a mezi vlkem a psem ráno.

Meridion, vloženo 21:14:01  20. 01. 2009
	Verlit: Jo, takhle jsi to myslela... Vůbec se tomu nedivím. Já bych v tuhle dobu taky viděla všechno možné. :-)

Clarice, vloženo 20:27:38  20. 01. 2009

Jo, také bych řekla, že hodina mezi psem a vlkem je doba ranního šera. V tu dobu mi je, pokud už vstanu, obvykle docela dobře :). Ale lépe v létě, protože tou dobou bývám doma, kdežto v zimě je to někdy kolem osmé ráno, a to už sedím v práci. Párkrát se mi stalo, že jsem se probudila mezi třetí a čtvrtou, nebo spíš hlavně kolem třetí z nějaké noční můry. Musela jsem vstát a třeba si vyvětrat, nebo se projít. Pak jsem obvykle znovu usnula, ale než se tak stalo, mívala jsem stísněné pocity, obvykle související s tím, co se mi zdálo (ne, že bych měla nějaké depresivní myšlenky sama od sebe), ty mám spíš ve dne. Ale zase, když jsem vzhůru do tří do rána a dělám něco, co mě baví, je hodina mezi třetí a čtvrtou docela v pohodě. Pokud vydržím v noci nespat, nejhorší je doba kolem páté, mezi pátou a šestou. To jsem schopna usnout i ve stoje.

Zpět