Místnost

Noc plná tajemství

...aneb o hvězdách a snech. Vřele všem doporučujeme pravidelně navštěvovat Astronomický snímek dne Červená a stupeň č. 10? Polární záře! Česká astronomická společnost Místnost má od 08:00:21  30. 11. 2001 pronajatou Adhil. Spolusprávce: Meridion. Bellatrix.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Aes Sedai, vloženo 08:07:45  11. 12. 2008
	Jo, zdravotní madraci jsem chtěla dát rodičům na Vánoce, ale odmítli, že se na tom nedá spát :)

Nimitz, vloženo 00:41:57  11. 12. 2008
	(a potom spal na zemi, protože se mu v ní nelíbilo :-)))

Arwi, vloženo 22:49:05  10. 12. 2008
	(A ještě byl v pondělí díl House, kde si koupil Wilson vodní postel :o)

Qeril, vloženo 22:25:49  10. 12. 2008

To je zajímavé, jak se někdy nějaké téma, o které člověk jindy ani nezavadí, najednou vyloupne několikrát za jediný den :-) Dneska v krámě taky přišla řeč na vodní postele (prodávám i bylinkové polštářky pro dobré spaní, tak z toho to nějak vyplynulo) a dvě paní, které se vzájemně vůbec neznaly, se nad těmi polštářky shodly, jaké je to úžasné spaní. No, nevím. Neumím si dost dobře představit, jak se spí na něčem, co se při sebemenším hnutí dá celé do pohybu a už vůbec nevím, jak se na něčem takovém dá spát ve dvou. Takže se, Clar, ani nedivím, že po spánku na něčem podobném nejsi úplně čilá :-)

Clarice, vloženo 19:53:51  10. 12. 2008

To tedy jo :). Já mám zase dva dny novou postel. Dřív to byla pružinová matrace, slušně proleželá (jednou jsem takhle šlápla na postel, sešlápla pružinu a ona se jaksi už nenarovnala). Byl tam pak takový malý kráter :). No, dvě noci teď spím na zdravotní matraci, která mi připomíná vodní postel. Vytvaruje se podle těla a zbytek vás tak pěkně obejme. A když se pohnete, jakobyste leželi ve vatě :). Nádhera. Obě noci jsem měla děsně živé akční sny. Samé utíkání, honění se s nepřítelem, kterého jsem neviděla. Jenomže po probuzení jsem byla ještě víc unavená, než když jsem šla spát (a to jsem obě noci spala skoro osm poctivých hodin). Zkrátka... spí se na tom tak krásně, že se mi chce spát, jakmile se na postel podívám :).

Činkapi, vloženo 20:32:48  07. 12. 2008
	Aes: Hustý!

Aes Sedai, vloženo 20:46:04  02. 12. 2008

Předpředevčírem se mi utrhl knoflík u bundy a ztratil, takový netradiční, náhradní jsem neměla. Přemýšlela jsem, že budu muset přešít všechny, když tam nemám co dát. V noci se mi zdálo, že si vybírám knoflíky. A jedny se mi zalíbily, takové zvláštní. Ještě si v tom snu říkám "ty se mi budou hodit ke kožešince". Včera jsem byla vybírat knoflíky. Pořád nic nepasovalo, moc malé, moc velké, nevzhledné. Až téměř na odchodu mi paní přistrčila... ano, knoflíky ze snu :) Tak už víte, co mám na bundě :) (A podotýkám, že jsem v tom obchodě už nějakou chvíli nebyla a po knoflících se tam nekoukala.)

Činkapi, vloženo 22:26:38  30. 11. 2008

Taky mám v rodině podobný případ. Naše bábi - tedy moje tchyně - si zlomila nohu v krčku. Protože děda nebyl schopný se o ni postarat - byla už hodně stará, těžká, po mrtvici a těžká cukrovkářka - ležela na LDN asi 30 km od Zábřeha. Každý týden jsme tam jezdili a vozili dědu na návštěvu. Všichni se tvářili děsně optimisticky, ale po čase bylo celkem jasné, že bábi už nikdy chodit nebude a domů se nevrátí. Děda byl doma úplně ztracenej, byli spolu šedesát let, taková ta dvojka, která se pořád škorpí, ale nevydrží bez sebe déle než dvě hodiny. A tak to vzdal. Přestože byl na tom zdravotně podstatně líp než bábi, prostě najednou umřel. Rodina se rozhodla to bábince dočasně zatajit, zvláště když lékař kategoricky zakázal převoz na pohřeb, tak aby se netrápila, že tam nebude. Sestřička nám pak vyprávěla, že se bábi přesně ve chvíli, kdy pohřeb začínal, vztyčila na posteli a dědu několikrát hlasitě zavolala jménem. To byl taky její poslední projev života. Od té doby přestala komunikovat, jedla jen když ji krmili, nevnímala. Když jsme tam přijeli, nepoznala vlastního syna, koukala skrz něj. Dost děsivej zážitek. I když se o jeho smrti vlastně od nikoho nedozvěděla, pohřeb měla přesně měsíc po dědovi.

Clarice, vloženo 18:23:33  28. 11. 2008

Už jsem tu asi v nějaké místnosti zmiňovala, že jsem měla blízký vztah s babičkou z tátovy strany. Trávila jsem u ní podstatnou část dětství a když jsme k ní jeli, bývala jsem po cestě neklidná - ale příjemně. Těšila jsem se tam prakticky na každý kámen, na vůni lesa, na výhled z okna, na všechno. A nejvíc na babičku. Zní to divně, ale věřily jsme, že když na sebe budeme myslet, v době, kdy nebudeme spolu, ta druhá to pozná. A mě se kolikrát stalo, že jsem šla k telefonu s tím, že bude volat babička. A než jsem tam došla, ve většině případech opravdu volala. Nejdivnější byl ale náš poslední hovor, když mi jako poslední slova řekla: "budem na sebe myslet," A já na to, "jasně, babi." A v tu chvíli jsem cítila děsnou úzkost. Pak jsme za ní jeli, to bylo naposled, co jsem ji viděla. Za jedenáct dní pak zemřela. Ten den jsem se probudila v půl osmé ráno takovým divným leknutím. Vážně nekecám. A asi do deseti, kdy mi máma volala, že babička nežije, jsem měla divný pocit. Nevěděla jsem z čeho. Babička zemřela v půl osmé ráno.

Fionor, vloženo 17:24:34  28. 11. 2008
	zatmění venuše http://www.astro.cz/clanek/3479

Nimitz, vloženo 15:31:02  27. 11. 2008
	trošku uhnu od tématu, ale málokdy si pamatuji sny, a ještě méně častěji se v nich objevují taverníci Dnes jich tam byla spousta (ale až na pár nedokážu říct kdo konkrétně), měli jsme předvánoční sraz s ochutnáváním cukroví, buchet a dortů - co kdo každý napekl. Já nenapekl nic, tak jsem alespoň koupil dvě velké krabice indiánků a doslova jste mě je rvali z rukou :-)

Aes Sedai, vloženo 13:33:02  27. 11. 2008

Když umřela babička, věděla jsem to dřív,než mi to řekli. Měla jsem prostě takový pocit. Na druhou stranu dědu, ke kterému jsem měla opravdu blízký vztah, jsem necítila. Bráchu jsem tak nějak tušila, že umře, ale okamžik smrti jsem necítila. Na druhou stranu některých lidí emoce cítím i nadálku. Můj expřítel se vždycky divil, že mu volám pár minut poté, co se mu přihodilo něco nedobrého. Časem si zvykl :) V nemocnici jsem vycítila, že mám návštěvu, kolikrát dřív, než vešli do pokoje... Funguje to ale jen s lidmi, na kterých mi opravdu hodně záleží. Naše maminka třeba přesně popsala dědečkovu smrt. Takže její bratr se divil, že už to ví, když jí to přišel oznámit...

Elaine, vloženo 13:08:48  27. 11. 2008
	Já jsem nějak cítila, když zemřel otec, prostě takový úzkostný pocit a stejný, když babička dostala infarkt.Jinak jsem nic podobnýho nikdy jindy necítila...

Tinne, vloženo 10:27:23  27. 11. 2008
	Když umřel můj děda, tak byla teta (jeho dcera) v lázních, nikdo jí to nevolal, měla končit asi za 3 dny, tak chtěli, aby byla v klidu a přijela, až bude zařízen pohřeb atd. No a milá teta přijela hned druhý den, první slova ve dveřích byla, co se stalo tatínkovi. Jinak je běžné, že když pomyslím na mamku, tak se po chvíli ozve telefon, volá mamka, jak se mám.

Bellatrix, vloženo 09:44:59  27. 11. 2008

No tak alespoň máš kontrolu, jak mu je... :) Ale fakt nevím. Moje máma mi jednou nebo dvakrát vyprávěla nějaké podivné pocity, které měla. Byly to teda jiné případy, ale jednalo se o věci, které se racionálně nedají vysvětlit. Mně osobně se nikdy nic takového nestalo, takže si myslím, že na tohle prostě nejsem citlivá, zatímco máma jo (jednou nám nějaký známý ukazoval práci s virgulí a mámě se v ruce protáčela jak vrtule, u mě ani ťuk)

verlit, vloženo 09:33:42  27. 11. 2008
	No já mám taky tendenci být velmi skeptická. Takže zpočátku to byla spíš otázka “jak jsi spal, já dneska nic moc”, ale posléze jsme si uvědomili, že vlastně oba dáváme vždycky stejnou odpověď, čímž se to stalo fakt zajímavým.

Bellatrix, vloženo 09:26:14  27. 11. 2008
	Já takovou zkušenost nemám a přiznám se, že ani nevím o nikom, kdo by takovou zkušenost měl a vyprávěl mi o ní. Znám takové příběhy jen ze třetí ruky, případně z filmů (tam mám ovšem tendenci je považovat za přitažené za vlasy...). Docela by mě zajímalo, jak to vlastně funguje a proč.

verlit, vloženo 08:25:59  27. 11. 2008

Začnu oklikou a zeširoka. Když jsem byla malá, máma pracovala na letišti, a to v nepravidelných směnách – měla noční, dlouhé denní, krátké denní atd. V některých dnech proto vstávala velmi brzo a jela do práce mnohem dřív, než jsem vstávala já do školy. Musela přitom dávat pozor, aby na mě nemyslela dřív, než po sedmé, kdy jsem vstávala, jinak jsem se totiž probudila. Později, když mi bylo cca 13 – 15 let a žila jsem s tátou, kdykoli odjel na služební cestu, okamžitě jsem onemocněla. Přitom mezi námi dvěma na “vědomé” úrovni nijak zvlášť silné pouto nebylo. Takhle návaznost ale fungovala zcela neomylně. Teď tráví Jim hodně času v nemocnici a zjistila jsem, že vím naprosto přesně, jakou měl noc. Nejdřív jsem to považovala za náhodu, ale jelikož včetně dneška to zafungovalo v 11 případech z 11, tak už to nevypadá jako náhoda. Když spí dobře, spím dobře a zdají se mi hezké sny. Když se v noci budím, převaluji, zdají se mi zlé sny atd., ve všech případech šlo o noc, kdy mu nebylo dobře a špatně spal. Nijak se o takové spojení nesnažím, ale prostě to funguje samo. Máte taky nějakou takovou podobnou zkušenost?

Bellatrix, vloženo 08:27:42  26. 11. 2008
	Clarice: to by možná šlo někde na internetu zjistit :D

Clarice, vloženo 23:40:30  25. 11. 2008
	Bellatrix: Stejně by mě zajímalo, co tam všechno krouží :). Nějaký nejpodivnější kousek.

Zpět