|
Pání, to sem musím napsat.
Na dnešek byly dva sny. Jeden ujetý o tom, jak jsem s částí posádky ze seriálu Battlestar Galactica seděla na pláži a kecala o budoucnosti kolonie. Jako... na to jsem si zvykla, ten seriál zrovna sleduji...
Ale druhý sen - moje vítězství :).
Abych to upřesnila. Když jsem byla malá, a i někdy teď, zdával se mi sen o tom, že jedu výtahem, který začne padat. Někdy jedu v domě, který má padesát pater, ale čísla na dveřích jdou třeba do stovek. A já vnímám hloubku pod sebou o to víc, když se to rozhodne spadnout ve třístém patře.
Na dnešek jsem v tom výtahu jela s mužem, kterého v reálu neznám, ale tam jsem ho strašně chtěla :).
O to také nejde :).
Povídám mu, že se bojím, že spadneme, protože se mi to stává (ve snu se odvolávám na další sny)...
A najednou padáme. Je mi jasné, co má přijít. Pokaždé jsem se z toho snu sama probudila předtím, než jsme dopadli.
Jenomže na dnešek jsem se, jak se říká, zabejčila a za každou cenu jsem trvala na tom, aby výtah zastavil. To se stalo. Sice v mezipatře, takže jsem měla jen chvíli na to, abych se dostala ven, ale povedlo se mi to.
Kluk umřel.
Ale já běžela už po schodech, cosi mě honilo. Bylo to pořád blíž a blíž a připomínalo mi to takového toho fuj klauna z filmu "IT" Fakt hnus.
Dohonil mě až před domem, kde jsem se ale rozhodla uletět :).
Probudila jsem se, takže nevím, jestli jsem nad svou leta trvající noční můrou vyhrála, ale třeba to bude mít pokračování.
Ale kdybyste věděli, co jsem vyváděla, když jsem se z něčeho takového probouzela, coby dítě... |