 |
Dneska se mi zdál méně dobrodružný sen, ale byl hrozně zajímavý tím, jak věrné měl reálie.
Odehrávalo se to v Americe, někdy kolem roku 1934-5. Byla jsem tak cca 26 letá žena, což na tehdejší poměry bylo na svobodnou holku už poměrně hodně a právě jsem si najala byt ve výškovém činžáku.
Ten byt byl hodně malý a mizerný, ze schodiště se vstupovalo přímo do úzké chodby, která byla zároveň kuchyní a ze které zhruba v půlce její délky šly doprava dveře do obývacího pokoje a doleva do ložnice. Zajímavé bylo, že veškeré zařízení, nakolik jsem schopná si to vybavit, odpovídalo přesně té době, ve které se sen odehrával. Od nábytku, přes kuchyňské vybavení, podlahu, typ svítidel atd.
Zkoumala jsem byt, otevírala skříňky, dívala se, co kde je atd. Celou dobu tam se mnou byl prodejce aut, který do mě stylem obchodních cestujících, opět z té doby, hučel a snažil se mi prodat auto. Byl hodně podobný jako ten byt – snažil se tvářit, že je něco extra a prodává nóbl zboží, ale ve skutečnosti to byl ubohej vlezlej šmírák, který prodával mizerná auta, tvářící se jako střední třída.
Mě to ale nevadilo, protože jsem ho ve skutečnosti trpěla jen jako společnost. Ložnice měla celou prosklenou stěnu, kterou bylo vidět na město, což bylo hezké.
Obchodník právě chrlil jakousi historku, že auto se tak skvěle prodává, že jednou jen tak vyrazil do ulic a když se vrátil, vysázel šéfovi na stůl 160 tisíc dolarů...když jsem ho zarazila, že ta částka nesedí, což si taky uvědomil a splihnul, že si zkazil prodej, ale v tu chvíli jsem mu vrazila jeho katalog zpátky do ruky a řekla, že chci modré auto se zeleným vnitřkem a že ho kupuju. Ještě mi chtěl vymlouvat ty barvy, jenže právě v tu chvíli jsem konečně narazila v časopise, kterým jsem listovala, na to, co jsem ve skutečnosti celou dobu hledala.
(Bylo to jako ve filmu, kde si divák myslí, že postava jen neurčitě těká a až v klíčovém okamžiku pochopí, že to mělo cíl).
Byla to zmínka o tom, že se jakási herečka ubytovala v tom a tom měsíce a roce na téhle adrese. Ihned jsem ztratila trpělivost, obchodníka vypoklonkovala s tím, že chci právě takovou kombinaci barev...a zazvonil budík.
Takže nevím, jak to dopadlo. Myslím ale, že jsem hledala stopy své matky nebo sestry. Tuším, že za chvíli by se v příběhu objevil nějaký zajímavý muž, nejspíš by ho hrál Cary Grant a všechno by spělo k happy endu :-) |
...aneb o hvězdách a snech.
