|
Dneska se mi zdál strašně složitý dobrodružný sen, ze kterého si, bohužel, už skoro nic nepamatuju.
Ta část, kterou si pamatuju, se odehrávala v botanické zahradě na fakultě přírodovědy v Benátské ul. Byli jsme skupina osob (mám dojem, že převážně taverníci, ale nevím, kdo konkrétně) a přepadli jsme katedru a drželi skupinu lidí. Nicméně mi jsme byli "ti dobří", dejme tomu skupina policistů nebo tak podobně, oni byli ti špatní, skupina která cosi osnovala. Jenže to byli natolik vážení lidé, že by nám nikdo nevěřil, takže jsme do té akce šli "načerno".
V tom snu jsem byla tak pětadvacetiletý chlápek, mám dojem, že to byl Hugh Beringar z Cadfaela :-))
V té zadržené skupince bylo cca 6-8 lidí, všichni nad padesát, ženy i muži. Všichni důstojní, známí veřejnosti, považovaní za vzory a ctihodné občany a my na ně se samopaly a pistolemi :-) Nejdřív se s námi snažili velmi zdvořile bavit, ale po chvíli nám došlo, že se jen snaží získat vzorek našeho rukopisu (no jo, no, byl to sem).
Když jsme to odhalili, většina přestala předstírat a začali vystupovat otevřeně nepřátelsky, takže jsme je museli nahnat do jedné místnosti v prvním patře, aby byla šance je uhlídat.
Hlavní chlápek byl z nich nejstarší, takový tlustý, rozteklý typ, myslím, že byl rektor nebo děkan nebo tak něco. Začal mít problémy s dýcháním a velice zdvořile žádal, aby se mohl posadit nebo tak nějak. Jenže mě se na tom něco nezdálo a podíval jsem se mu do očí.
Živě si pamatuju z toho snu ten nekonečný pohled, kdy ani tak nešlo o to, abych vyčetl, co má za lubem, ale aby on naopak vyčetl z mého pohledu, že mě nezastaví to, že má milou ženu, roztomilá vnoučata, která osobně znám a že ho řada lidí miluje, ale že ho prostě zastřelím, pokud se o něco pokusí.
Nakonec to vzdal, uhnul pohledem a já jsem věděl, že měl v ponožce pistoli, kterou chtěl vytáhnout...
no a pak jsem se probudila :-))) |