Místnost

Noc plná tajemství

...aneb o hvězdách a snech. Vřele všem doporučujeme pravidelně navštěvovat Astronomický snímek dne Červená a stupeň č. 10? Polární záře! Česká astronomická společnost Místnost má od 08:00:21  30. 11. 2001 pronajatou Adhil. Spolusprávce: Meridion. Bellatrix.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Iwo Olorin, vloženo 10:52:06  10. 06. 2008

Teda lidi, kam se na vás hrabou divoké sny maxipsa Fíka :-) Já si sen po probuzení nezapamatoval ale už strašně dlouho. A když už tak je to naprostý nesmysl bez příběhu. A když už je tam náznak příběhu, tak to nikdy nevidím celé. A nikdy nelétám ani se neprodírám. Když zavzpomínám, tak bych řekl, že ve snu spíš utíkám, ale občas taky něco hledám (takové polopronásledování). Zato ovšem strašně často padám. Někdy z velké výšky, z útesu, ze všeho možného, někdy prostě jenom zakopnu a spadnu. Vždycky je to ale proklatě reálné. Nevím, jestli si se mnou jenom hraje rovnovážně polohový orgán či co, ale já živě cítím, jak se mi pomalu posunuje těžiště, potom rychleji, naklápím se, přetáčím a letím/švihnu sebou o zem. Ve chvíli dopadu se vždycky prudce probudím, dezorientovaný z toho, že bych měl být tváří dolů (většinou) a rozpláclý a chvíli mi trvá než si uvědomím, že v pořádku ležím na posteli...

Vever, vloženo 00:22:23  10. 06. 2008

Mě se prodírací ani jiné podobné sny nikdy nezdály. A myslím, že vždycky utíkám. V podstatě asi utíkám ve většině svých snů, akorát to obvykle není takové to bezprostřední, že by někdo běžel za mnou, jako spíš obecně pocit, že se mně někdo snaží najít. A zabili mě pokud vím asi jenom jednou, ale nějak jsem zase ožila když odešli. Ale jednou se mi zdálo, že jsem něco snědla, vypila, nebo se to do mně dostalo nějak jinak, to ve snu nebylo a pak jsem jenom čekala, jestli mě to zabije nebo ne, zřejmě několik dní. Už s tím nešlo nic dělat.

Meridion, vloženo 20:02:18  09. 06. 2008

Já jsem nikdy ve snu neumřela, ale na "prodírací sny" mám hodně nepříjemné vzpomínky. Když každé zvednutí nohy stojí strašné úsilí a trvá minutu, je ještě lepší verze. Několikrát se mi zdálo, že mě někdo pronásledoval - nebo spíš hledal, prostě jsem věděla jsem, že každou chvíli může někdo vstoupit do místnosti, kde jsem, a já tedy musím pryč, ale nohy se vůbec odmítaly pohnout. Např. se pamatuju, jak jsem seděla na zemi a rukama se přitahovala za šprucle zábradlí, abych se vyplazila po schodech nahoru . Zajímavé je, že po probuzení z těchto snů mě často bolela kolena nebo jiné klouby.

Aes Sedai, vloženo 12:49:46  09. 06. 2008

Verlit: že bych kancl přesunula na zahradu? :) Ale je pravda, že když jednou ten chlápek přišel a já zrovna mluvila se šéfem, přeběhl mi po zádech mráz :)) Už si nepamatuju, jestli se mi někdy zdálo, že nemůžu křičet. Dýchat - to jo - byla jsem v hrobě. Ale to bylo tím, že jsem nemohla dýchat ani ve skutečnosti... A ze spaní ani nekřičím, jenoom mluvím. Ale brečet už jsem brečela, to vždy, když se mi zdá, že mám chránit bílého jednorožce a někdo mu před mýma očima uřeže hlavu...

Narwen, vloženo 06:56:44  09. 06. 2008
	já k nejhorším řadím sny "akční", kdy mi většinou někdy umře. Ano, někdy to jsem já, ale pak jsem z toho jako někdo jiný nešťastná. Většinou se taky jedná o nějakou katastrofu postihující buď celé lidstvo, nebo zrovna bombardují město, ve kterém jsem, nebo tak něco..

verlit, vloženo 22:05:16  08. 06. 2008
	Jinak sen, kde bych nemohla křičet, se my, myslím, ještě nezdál. Párkrát jsem ale ve snu křičela tak, že jsem sama sebe probudila a jednou jsem vyděsila Jima, protože jsem se probudila křikem a zoufalým pláčem, ve kterém jsem ze setrvačnosti pokračovala v polobdělém stavu. Fuj.

verlit, vloženo 22:04:17  08. 06. 2008
	Sakryš, to bych se vyhýbala kanceláři nebo tomu chlápkovi. Člověk nikdy neví.

Aes Sedai, vloženo 21:28:41  08. 06. 2008

Už jsem psala, že mě už i zabili, i když spíš výjimečně, většinou mě jen zraní. Ale už několik let se mi zdá o vlastní smrti a naprosto pořád to stejné - jsem v práci a mluvím se šéfem. Do kanclu vstoupí jeden chlápek, co ho známe. A mluví se šéfem on. Já se zničehonic kácím k zemi. Oba se mě pokouší resuscitovat, volají záchranku. Dostávám poslední pomazání. Koukám se na to od stropu nad skříní a připadá mi to děsně směšné, co dělají s mým tělem. Jen jednou jsem se při oživování vrátila zpět do těla, ve všech ostatních případech (a že jich bylo) jako by se mi otevřela jiná cesta takovým temnem se světlem... a tím ten sen končí.

Qeril, vloženo 20:00:39  08. 06. 2008
	Ano, to je strašné, když ve snu nemůžeš křičet, ale chceš-potřebuješ. Taky bych tyhle sny řadila k těm nejhorším.

Mivka, vloženo 19:55:41  08. 06. 2008
	Prodírací sny jsou hnusné, taky je mívám a budím se po nich jako zmlácená, ale mám i horčí druh- ten, kdy se ve snu ze všech sil snažím zakřičet, ale z hrdla mi nic nevyjde, jen takové zdrřevěnělé pískání...

Qeril, vloženo 14:16:49  08. 06. 2008
	No, taky se mi párkrát zdálo, že mě zabili. Ale, podobně jako Verlit a Deidre, jsem v té chvíli jaksi vystoupila ze svého těla dál sledovala příběh jako divák. Anebo k tomu zabití na poslední chvíli vůbec nedošlo, buď jsem se probudila, nebo si uvědomila "je to jenom sen" a vědomě změnila děj tak že se pro mě vyvíjel dobře :-)

verlit, vloženo 13:16:04  08. 06. 2008

Už jsem to sem kdysi psala, ale můj nejlepší sen na tohle téma byl krimi sen, kdy jsem prchala před policií a schovala se v jakémsi opuštěném domě, ale věděl (byla jsem chlap), že mě obklíčili. Tak jsem se stáhnul do jedné místnosti až nahoře a mířil na dveře, že teda aspoň sejmu první dva, tři. A zároveň jsem v tom snu byla policista, který se jako první k těm dveřím dostal. Jako gangster jsem udělala, co jsem musela, a střelila na policistu a jako policista jsem umřel. Takže jsem ve snu zastřelila sama sebe v jiné postavě. Bohužel, od té doby se mi podobná schíza zatím nezdála :-)))

Narwen, vloženo 13:11:47  08. 06. 2008
	mně párkrát postřelili a probudila jsem se s pocitem, že danou částí těla nemůžu vůbec hnout (teda taky nemohla), tak bych řekla, že to klidně mohla být reakce mysli na nějakou přeleženinu. Ale zabili mě taky kolikrát :)

Quendi, vloženo 13:07:14  08. 06. 2008

Já si právě pamatuji, že se mě jednou ve snu snažil někdo utopit a jak mě držel pod vodou, tak ve chvíli, kdy mi měl dojít vzduch, tak se to prostě nestalo...dýchala jsem dál a byla jsem živá a napadlo mě předstírat mrtvou, aby vrah odešel, což se taky stalo. Ale neumřela jsem. Jakmile byl pryč, zvedla jsem se a utekla. Arwi: Doufám, že to z psychologického hlediska bude nějaké dobré znamení. A ne, že neschopnost umřít ve snu naznačuje, že si člověk lehkomyslně nepřipouští vlastní smrtelnost a tak...:)

verlit, vloženo 12:59:29  08. 06. 2008
	Umírám celkem často, není to nijak dramatické, protože ve snu je to prostě součástí příběhu. Podobně jako Deidre v tom případě buď vidím příběh dál nebo se stanu jinou postavou. Ale pamatuju si jednou, kdy mě střelili zblízka do prsou, a to byl tak věrohodně ledový pocit, který se mě zmocňoval poté, co jsem upadla a cítila, jak krvácím, že mi to připadalo jako dost věrohodné.

Arwi, vloženo 12:56:13  08. 06. 2008
	Quendi: Taky vůbec. Dokonce si ani nepamatuju, že bych byla nějak hodně zraněná nebo tak, maximálně jsem měla extrémní pocit strachu, že mě zabijí a byla jsem tomu blízko. Ale nikdy se to nestalo. Asi nikdo neví, co tohle všechno znamená z psychologického hlediska? On by se určitě dal najít nějaký význam, ale vůbec netuším, kde hledat, chce to nějakého odborníka.

Deidre, vloženo 12:41:52  08. 06. 2008
	Asi tak; ve snech jsem sice umřela, ale zůstala jsem jako pozorovatel a děj jel dál. často se stává že umřu a naráz se objevím v jiné podobě.

Klair, vloženo 12:40:45  08. 06. 2008
	jednou se mi zdálo, že na mne někdo namířil zbran a vystřelil mi do obličeje. a já jsem se koujkala na tu kulku a v okamžiku, kdy prolétla mou hlavou, jsem se stala nějakým pozorovatelem a viděla jsem, jak se moje tělo kácí a prýští z něj krev.

Quendi, vloženo 12:39:18  08. 06. 2008

No já nevím, vlastě se tak doslova neprodírám, spíš se snažím utíkat, ale mám ztěžklé nohy a jde mi to pomalu. A nepamatuji si, že bych kdy ve snu někoho honila, vždycky honí někdo mě. A tak mě tak napadá...jste někdy ve svých snech zabiti? Protože mě se to ještě nikdy nestalo. Stříleli do mě, topili mě apod...ale vždycky jsem cítila, že ještě žiju(i když to znamenalo, že jsem třeba ležela půl hodiny pod vodou). Zatímco někteří lidé mi vyprávějí, že je prostě ve snu zabili a tečka. Co vy?

Klair, vloženo 11:51:50  08. 06. 2008
	Já prodírací snad nikcy neměla, ale ani ten lítací. A ten bych chtěla. Já většinou prchám a nebo koukám, jak prchá někdo z mých blízkých (a ten je pak většinou zabit)

Zpět