 |
Jů, lítací sny :). To už se mi dlouho nezdálo.
U mě se to děje tak, že většinou vzlétnu při nějakém nebezpečí. Něco mě honí, tak tomu uteču tím, že vyskočím a letím do výšky několika metrů. Třeba pod sebou vidím stromy a cesty a domy a vím, že nespadnu.
A pak letím horizontálně, normálně si plachtím, aniž bych musela mávat rukama, nebo kopat nohama :).
Jednou jsem takhle letěla a letěla. A najednou všechno končilo. I atmosféra :). A to jsem se probudila.
Dneska jsem měla hnusný sen. Byl o temnotě.
Se sestrou a několika dalšími lidmi jsem byla v domě, který vypadal jako kombinace toho rodičů a mého bytu. Chtěla jsem někam jít, ale ségra mi říkala, že nemůžu, že teď je čas příchodu temnoty a to nemůžu být venku.
A ona rozhodně nemluvila o noci.
V tom snu to bylo něco hmatatelného, něco šedočerného, co se tak nějak plížilo po místnosti a obalovalo to všechno a všechny, kteří u sebe neměli nějaký zdroj světla.
Třeba já ležela na posteli, ani jsem se nehnula a v ruce držela mrňavou svíčku, co skoro nehořela.
A předtím sestra odpočítávala čas, kdy je bezpečné chodit ven. Jak došla k nule, zabouchla dveře pokoje. Ale už v té chvíli se zdálo, že se tam něco snaží dostat.
Brrr, probralo mě to asi ve tři. Byla tma jako v pytli a trvalo chvíli, než jsem otevřela oči.
A když jsem to udělala, docela neúmyslně jsem se zakoukala zrovna do místa, kde mám v bytě největší tmu - na chodbu.
DOST hnusný pocit. |
...aneb o hvězdách a snech.
