 |
Dneska nad ránem jsem měla zase jeden taverní sen a usoudila jsem, že se o něj musím podělit :-)
Byla jsem majitelkou maličkého pozemku v jakési vilkové čtvrti. Výměra byla opravdu malá, dům by se tam postavit nedal - leda snad... pomník.
Sen začínal ve chvíli, kdy jsem seděla s několika lidmi v kavárně - ale možná to také byla vinárna nebo lepší bar. Vyhledali mě proto, že ode mne chtěli odkoupit můj pozemeček, aby na něm postavili sochu Toomze. A to ne jen tak ledajakou, nýbrž jezdeckou sochu mistra na vzpínajícím se koni. Ti lidé (ukázalo se, že mezi nimi jsou i Toomzovi rodiče) vůbec netušili, že se s ním znám z Taverny, ale bylo zřejmé, že předpokládají, že VÍM, kdo to je. I ostatní hosté toho podniku, kteří náš rozhovor bez zábran poslouchali, očividně VĚDĚLI o kom se bavíme, bylo jasné, že KAŽDÝ ví, kdo je to Toomz (asi jako KAŽDÝ ví, kdo to byl Pavaroti:-) a nikoho ani nenapadlo se divit, že by se mu měl stavět pomník. Ti kupci povídali, že Toomz si sochu zaslouží, protože je to laskavý a pozitivní člověk. Řekla jsem, že jim pozemek ráda prodám, ale že by na něm byla socha trochu ztracená v zástavbě - jesli by tedy nebylo lepší, kdyby ji postavili někde na kopečku, kde by byla odevšad vidět.
Jak to nakonec dopadlo nevím, protože vtom mi zazvonil budík :-) |
...aneb o hvězdách a snech.
