 |
Se zajímavými sny se roztrhl pytel. také bych přispěla se svou troškou do mlýna, ale nevím, jak se mi to podaří sesumýrovat. zajímavé bylo, že už ve spánku jsem si dávala do ukpy souvoslosti podle Toomzová vzoru, abych to sem napsala, ale po probuzení mi některé důležité části děje vypadly a zůstaly jen obrazy, které bez propojení nedávají smysl.
Byla jsem nějakém zájezdu nebo na cestě do internátní školy ve starém stylu, měla jsem na sobě šaty (včera jsem si koupila látku, viz Řemesla) a slamák alá piknik nebo 19. století. Po zjištění, že se mi ztratil doklad o zaplacení (návaznost na rozhovor z návštěvy včera večer), vedoucí celé "akce" mě nevyhodil z dopravného prostředku, kterým jsme tam (nevím kam) jeli, ale naopak mě "adoptoval", takže jsem u cíle cesty dostala lepší pokoj než ostatní a dal mi kapesné. Výše kapesnho závisela na tom, jestli mu odpovím správně, kdy byla založena jedna palírna whisky (rovněž nnávaznost na rozhovor při návštěvě). Ten dopravní prostředek vůbec neseděl k oblečení a architektuře, když jsme byli uvnitř, vypadal jako autobus, ale místo pneumatik měl dvounápravová kola jako tramvaj nebo vlak (ale po kolejích přitom nejezdil). Jak vypadala kola, vím naprosto přesně, protože jsem se k nim skláněla, když jsme při jedné zastávce zjistili, že se v podvozku usádlila tři koťata - bílé, černé a strakaté. (Včera se mi kočka procházela v truhlíku za oknem, ještě o tom napíšu do blogu.) Možná tam cestovala už dříve, možná tam zaběhla jenom během té zastávky, ale já měla strach, že se jim něco stane, až se dá vůz znovu do pohybu, a tak jsem je sebrala. To nejmenší černé jsem si dala do kapsy, ta dvě větší do prázdného piknikového koše, který jsem nesla. Na to, jak čile pobíhala kolem podvozku, tak se koťátka zklidnila a pak už jenom spala. Vím, že jsem si každou chvíli dávala ruku do kapsy, abych to černé kotě pohladila a přesvědčila se, že žije, že se mi v té kapse neudusilo. Nechápu, proč jsem ho nedala k těm druhým dvoum, protože v koši bylo ještě místo, kromě toho, že bylo nejmenší a nejroztomilejší, a tak jsem ho chtěla víc hladit. Cíl naší cesty bylo něco mezi hradem, pevnost a letoviskem na břehu moře, ale podrobnosti si už nepamatuju. |
...aneb o hvězdách a snech.
