Úvaha
„Věci nikdy nebyly tak skvělý a já se nikdy necítil tak dobře“
Kurt Cobain, 1994
Kurt Cobain, narozen v malém městečku Aberdeen nedaleko Seattelu, zpěvák kapely Nirvana, opět zesměšnil svou psychickou situaci.
Již od mala s ním rodiče zacházeli jako v bavlnce, stejně jako ostatní příbuzní, jelikož to byl první mužský potomek jejich rozvětvené rodiny Cobainových. Jak sám říká: „Ano měl jsem šťastné dětství, ale asi tak do 10 let.“ Tehdy se jeho rodiče začali hádat, a za čas se i rozvedli. Na malého Kurta nezbývalo moc času a proto ho často posílali k tetám a strýčkům. V tomto zmatku se Kurt, jakožto malý chlapec, přestal orientovat a začal ztrácet svou veselou a optimistickou náladu. Jediná jeho zábava byla hudba. Tetička mu často půjčovala nahrávací zařízení a Kurt začínal experimentovat s hudbou (slovo úmění by mohlo někoho šokovat).
Jeho experimenty však nevedly jen touto cestou a pro něho to asi také nebylo dostatečné uspokojení, a tak se jednoho krásného dne stalo, že se zapletl do drogového byznysu a do konce svého života se mu z něj vlastně nepodařilo dostat.
Jaký byl vlastně osud Kurta Cobaina? Co všechno formovalo jeho psychiku? Dnes o tom asi můžeme už jen přemýšlet, protože chudák Kurt byl nakonec odstraněn ze světa za pomoci jeho manželky Courtney (asi nebudou všichni souhlasit, co?). Vlastně mu tím pomohla, z jeho depresí a nakonec i k tomu, aby se z něho stala legenda.
Z tohoto osudu můžeme vyčíst, že společnost nedaleké minulosti a i dnešní je opravdu politování-hodná. Lidé o sobě říkají pyšně Homo Sapiens Sapiens, ale uvnitř to jsou vlastně stále jen pudy ovládající zvířátka. Možná občas trochu myslí, ale podle mého má lidstvo ještě hodně co dohánět a učit se. Ostatně platí, že matka příroda je chytřejší. Rozhodně alespoň nenasává LSD, jako řada lidí, někdy i ti, o kterých bychom si to ani nepomysleli.
Když se zamýšlím nad součastností, hlavou se mi derou myšlenky tak rychle, že bych musel psát všemi čtyřmi končetinami, abych alespoň zlomek zaznamenal. Ale jedno převládá a stále se vrací. Vlastně je to spíš otázka…
Změní se někdy lidstvo? A co to vlastně to lidstvo je? Když se ohlédnu do minulosti bylo lidstvo vlastně vždy ovlivňováno jedním člověkem, okolo kterého se točilo dané období dějin. Téměř vždy to byl člověk ctižádostivý a tudíž toužil po moci, kterou by mohl on sám ovládat nejlépe celou planetu. Tedy vznikaly války a roztržky a to je pěkný obraz zvířecího chování. Nedávno mi hezká mladá slečna vytkla : „Ty by ses určitě kvůli ničemu s nikým nepopral!“ (samozřejmě tím myslela i sebe). Z jejího hlasu byl slyšet výsměch až arogance, ale já jsem s ní, k jejímu údivu, souhlasil. Myslím, že prát se je opravdu otázka přežití a silnější vyhrává, jak sama řekla, ale proč to nezačít měnit, alespoň u lidí. Nemusíme být jako divoká krvelačná zvířátka.
Zdánlivě to s první částí nesouvisí, ale při hlubším zamyšlení zjistíte, že to má něco společného (doufám, vím, že jsou mé myšlenkové pochody občas až příliš vzdálené od lidí a musím ještě hodně pěstovat rétoriku, abych vše obhájil). Oboje totiž ukazuje na špatnou společnost a pochybnou morálku lidí. Nejen rockových superstar nebo mocných velitelů, ale i obyčejných lidí. Vždyť u těch to všechno začíná.
Tuto práci jsem napsal pod tíhou dnešního světa, kdy pociťuji beznaděj a odpor ke společnosti, i když se to navenek vlastně ani nemusí zdát.
Make love, not war
Peace, love & empathy
Hanz, 20.10.2003
