5. Atiina aqa
Z jihu zavál teplý vítr a jemně mě
pohladil po tváři. Spala jsem neklidně, zespodu tlačila studená hlína, zmrzlá
na kámen.
První
změna, kterou jsem poznala hned po procitnutí byl vzduch. Byl teplý a vlhký.
Slastně jsem ho nasála do plic. Postupně mi začínaly fungovat všechny smysly.
Slyšela jsem, jak někde poblíž tiše zurčí voda. Ihned jsem zjistila nejbližší
určení místa, kde jsem – koruny vysokých listnáčů se kývaly v lehounkém
vánku. Oddechla jsem si. Už nejsem na mrazivém severu.
Pomalu
jsem otočila hlavu na ztuhlém krku a uviděla hrubě otesaný kamenný kvádr.
Zvedla jsem se na unavené nohy a pohlédla na horní desku. Užasla jsem. Tady
šumí ta voda! Ale ne obyčejně. Ve veliké mělké míse šlehala nízkým plamenem.
Byla průzračně modrozelená. Poklekla jsem před tím oltářem přírody a všimla si
písmen vyrytých po obvodu kruhu. ATIINA AQA – psáno Nikuérsky, což znamená
Hořící voda. Nemohla jsem se nabažit pohledu na tu zázračnou krásu. Pomalu jsem
přibližovala prsty k...ohni nebo vodě?...Při prvním doteku jsem se přesvědčila,
že je to opravdu voda s vzezřením ohně. Příjemný pramen schladil mou
horečku.
Znenadání
jsem odněkud zblízka zaslechla hlasy. Byly to dvě dívky a jistě se šly napít ze
studánky. Instinktivně jsem se schovala za křoví. Podivila jsem se tomu, že se
hádají. „Lady Meniior, nevim co si vo sobě sakra myslíš! Snad, že si hezká,
milá, chytrá,...“ bylo řečeno velmi ironicky. Oslovená se pokusila té druhé
skočit do řeči. „Ale...¨!“ „Mlč! Víš, ty si asi tohle všechno opravdu myslíš, jinak
bys tak nekoukala po Chrisovi! Hm? Ale ten patří jenom mně!“ Už jsem je i
viděla. Jedna byla vysoká štíhlá blondýna. Měla jasné zelené oči a tenké
břečťanové šaty. Druhá, trochu menší plnější bruneta měla oproti Lady naprosto
rovné vlasy. Její dlouhé rudé šaty jí splývaly z boků až na zem.
„Gabriello! Dobře víš, že Christian miluje mě. Nikdy ho nedostaneš, tak nevim
proč vo něj tolik stojíš!!!“ Dívčiny černé oči zajiskřily ďábelským pohledem.
„Alexandro, braň se!“ Zatajil se mi dech. Alexandra Meniior – plácla jsem se do
čela. Tak je to opravdu moje máma. „Můžeme to snad vyřešit i jiným způsobem!“
řekla ostře Alex, ale zároveň dodala „Solore mi told!“ A kolem ní po zemi
neviditelná ruka vyžehla jedovatě fialovým plamenem kruh. „Si zbabělá!“ křikla
Gabriella a odběhla.
Angelina
nebyla schopna do teď promluvit. Teď jí ale došlo, že se může na všechno
zeptat. Rozešla se k ní rozhodným krokem. „...Mami?“ řekla nejistě. Vůbec
nereagovala. Položila jí ruku na rameno, ale těsně předtím než se dotkla její
kůže, ji neviditelná síla zastavila. Alex se zatřásla chladem. Ona mě necítí.
Asi do tohohle nemohu zasáhnout.
Alex
přistoupila ke kvádru a smočila si do vody ruce. Před Angelinou Vyvstávaly
otázky jako noční můry. Hloubavě se jí míhaly před očima. Co tu dělá Alex? Proč
jsem vyslechla zrovna tohle? Do háje, já nevím! Sedla si nešťastně a složila
hlavu do dlaní. Horké slzy jí stékaly po bledých tvářích. Jak dlouho si se mnou
bude osud pohrávat? „Celou věčnost“... vzdychla medovým hlasem Alex. To už ale
Angelina neslyšela. Vyčerpaná se sesunula na zem u pramene a usnula.
Zdál
se jí zvláštní sen. Hořel srub, ale ona se nemohla zvednout. Byla noc. Ležela
mezi dvěma stromy. Ne, nemůže ho jít zachránit. Jinde má důležitější poslání.
Ale co Sauron? Odpovědí mi bylo zapraskání trámoví a zhroucení celé stáje do
plamene. Ne, takhle ne! Skoro se jí zastavilo srdce...ale tlouklo ještě
předtím? Najednou však radostí málem vyskočila. Před zářícím srubem byla vidět
silueta přistávajícího draka. Když ji uviděl vydal žalostný kvil a odletěl.
Nejistě jsem se posadila. Šero svítání mi
nejasně připomnělo, kde jsem. Čekala jsem snad, že budu někde jinde? Ptala jsem
se sama sebe, když jsem před sebou uviděla kamenný kvádr. Z vody vzcházela
mihotavá zelenomodrá zář a osvětlovala nápis vytesaný kolem mísy. Musím jít
dál. Jako by mi to někdo našeptával. Naposledy jsem se zhluboka napila chladivé
lahodné tekutiny, obrátila se zády k svítání a vyrazila na západ.
