|
|
Marseille, 2.10.1567
Asi dvacetiletá dívka ležela na studené a tvrdé podlaze ve vězení v jižní Francii. Byla tu již týden a stále čekala, co bude dál. Jestli k ní Bůh bude tak milosrdný a nechá ji žít, nebo ji pošle na smrt.
Do tmy cely zazářily její šedozelené oči, které zrovna otevřela. Zvedla hlavu a prohrábla si rukou zrzavé vlasy. Chvíli pozorovala dění venku, ale nakonec se odhodlala vstát a postavila se k mřížím, kudy sem pronikalo světlo. Venku postával jen hlídač.
,,Dej mi napít," poprosila ho.
,,Tak si pomoz sama, čarodějko!" rozkřikl se na ni.
,,Ale já nejsem čarodějnice. Neumím kouzlit, copak to nechápete?" dívka byla bezmocná. Nikdo ji tu neuvěří, když ji obvinil sám komisař de Schabannes, který už pochytal a odsoudil spoustu čarodějnic. Čarodějnic nebo možné i nevinných lidí jako je ona.
Hlídač se jí chvíli díval do očí. Viděl v nich strach a hlavně vyčerpání. Odešel a vrátil se s hrnečkem vody a patkou chleba.
,,Tak na, vem si," podal jí mezi mřížemi jídlo.
,,Děkuji."
Dívka chvíli kousala chléb a zapíjela ho vodou, když ji něco napadlo.
,,Jak se vlastně pozná, jestli jsem čarodějnice nebo ne?" zeptala se opatrně.
,,Ty to nevíš?" podivil se hlídač. ,,Všem obviněným z čarodějnictví se udělá zkouška, při které se do ruky bodne nožem a komu poteče krev, je čarodějnice."
,,Cože? Ale vždyt' je to naprostý nesmysl! Každému přece teče krev. Tekla by vám i komisaři de Shabannesovi."
,,Hm... To je možné, ale já o tom nerozhoduji, od toho je tu komisař de Shabannes," odpověděl dívce hlídač a byl rád, že není na jejím místě. Chvíli ji ještě pozoroval, ale pak odešel zkontrolovat ostatní vězně.
Dívka se za ním dívala, dokud ho mohla vidět a pak se opět uložila na zem. Stočená do klubíčka potichu vzlykala, ale nikdo ji neslyšel a nikdo jí nepomohl.
,,Probud'te ji," ozval se hlas komisaře de Shabannese.
,,Pane, byla to přece vaše služka, nemohl by jste s ní zacházet šetrněji?" zeptal se hlídač, ve kterém dívka včera probudila soucit.
,,Nemohl a pokud nechcete, abych vás potrestal, tak ji ihned zbud'te," odpověděl mu rázněji.
,,Dobře, pane," přikývl hlídač a otevřel dveře cely. Shýbl se nad dívkou a šetrně do ní št'ouchl.
,,Ach, co se děje?" zeptala se rozespale.
,,Jdeš na zkoušku, copak to nevíš?" podivil se a prudce ji zatáhl za ruku.
,,Jistě, už si vzpomínám," přikývla poslušně dívka. Myslela si, že to byl jen zlý sen, ale ne, ona to byla skutečnost.
,,Hej, odved' ji před komisi!" křikl na hlídače komisař, když dívka stále před svou celou.
,,Jistě, pane."
,,Jmenuješ se Juliette Delaitre?" zeptal se starý písař, který seděl za stolem.
,,Ano," přikývla.
,,Výborně. Nechápu, jak jsem mohl zaměstnat čarodějnici a ještě takovou špindíru," podíval se opovrživě na Juliette komisař a čekal, jak zareaguje.
Juliette však neodpověděla, pouze komisaři věnovala pohled plný nenávisti. Kdyby tehdy nepřijala jeho nabídku, mohla by dnes žít s matkou. Kdyby...
,,Nebudeme to protahovat," řekl komisař, když viděl, že dívka na jeho poznámku nijak nereaguje. ,,Přistoupíme nyní ke zkoušce, vyhrňte jí rukáv," poručil vojákovi, který ji držel za svázané ruce. Ten poslušně poslechl.
,,Tak, ted' se uvidí, jestli jsi čarodějnice nebo ne," prohlásil komisař a uchopil nůž.
,,Nejsem," odpověděla a očekávala bolest, která přišla velice brzy. Komisař se usmál a díval se na její ruku. Juliette se na ni podívala také, prozatím jí z ruky žádná krev netekla, ale tahle chvíle, netrvala dlouho. Najednou se na její ruce objevila zářivě červená krev, která rozhodla o jejím osudu. |
