|
|
8.
„Mami...,“ zahuhlala Darja s plnou pusou pečeného
kuřete, „něco tak dobrýho už sem dlouho nejedla.“
Na chvíli se zarazila. „Řekni mi něco o dracích.“
Dodala téměř prosebně. Dragon se na ni rychle zkoumavě
zahleděla. „Hm... Je jich hodně. Jsou nenápadní,
obyčejní „smrtelníci“ vlastně nemají
šanci si jich vůbec kdy všimnout. Jsou velice moudří,
pořádají zasedání a rokují o
různých důležitých věcech. Mm... Ale mohou se scházet
i jen tak, aby se viděli a pozdravili... a seznámili... Zrovna
jedna taková čajovna je za pár dní, vezmu tě
tam, jestli tedy chceš.“ Větu nechala s otazníkem
viset ve vzduchu. Darja překvapeně otevřela ústa. „A...
To bych tam jako mohla?“ Dragon přikývla. Najednou se
Darja chytla za hlavu a vypadala ustaraně. „Ne. Já tam
nemůžu jít. Já... Měla bych se vrátit rychle
domů, a....“ „Otec?“ „Hm, jo. Za pár
dní se vrátí a já ani nevím kde
jsem a-“ „Ale co tě nemá! Myslíš, že
by beze mne přežil? Nee! Je to lemra líná… A
mimochodem do čajovny asi taky zavítá.“ Darja jen
vyvalila oči. „Eh, cože? On je taky...DRAK?“ „No
jo, dcerunko, jsi čistokrevná. A… jez, než ti to
vychladne.“ Darja se podívala na způli snězenou porci.
Uvědomila si, že má hlad. A pořádný. Ale teď
jíst? „Mami, ukaž mi proměnu, prosím! Já
ještě nikdy neviděla draka. Jenom pegase. A i to už byla
síla.“ Dragon se trošku zamračila, pak se ale
zářivě usmála na svojí dceru, kterou už tolik
let neviděla.
9.
Vstala od stolu
z červeného dřeva a stoupla si tak, aby měla dost místa.
Pak tiše zašeptala pár slov a sklonila hlavu.
Vánek, jež se zrodil z ničeho, jí prohrábl
vlasy a rozevlál volné členité šaty.
Darja vše sledovala s rty pootevřenými
v očekávání. Dragon se tiše zasmála,
jakoby z dálky. Prudce zaklonila hlavu. Ve stejnou chvíli
se jí za zády roztáhla obrovská kožovitá
křídla, kterými krátce mávla, až jí
zakryla celé tělo, které se pak během vteřiny protáhlo
a zmohutnělo, taktéž hlava se prodloužila. Darje stékaly
z očí slzy, jednak proto, že nikdy nic tak nádherného
neviděla, a také, protože celou dobu jedinkrát nemrkla.
Před ní stál velký tvor, podobný ještěru,
s černými lesklými šupinami. Na elegantně
prohnutém krku seděla hlava s krátkými
zahnutými rohy stříbřité barvy. I přes jejich
velikost vypadaly dost nebezpečně. Něžně na ní shlížely
oči barvy obsidiánu, tak plné moudrosti… Dragon
otevřela tlamu a na Darju se blyštělo sposty ostrých
bělostných zubů. O krok ustoupila. Dragon čelisti omluvně
sklapla. Při výdechu z nozder vydechla obláčky
kouře. Darja se zastřenýma očima pohladila šupiny.
Šťastně se na matku usmála. „To… Bylo to
úžasný…“ Odněkud se ozval dlouhý
hvizd. „Páni, no to bylo fakt úžasný…“
zazněl za Darjou Aëvanův sarkastický hlas. Darja zavrčela
a pomalu se otočila. Dragon vztekle zařvala a zalila mága
sprškou plamenů. |
