|
|
„Aëvane zlořečený krutovládce Světla,
nepřišel jsi ve vhodnou dobu!“ zasyčela Dragon. Aëvan
se hrubě usmál a shodil ze sebe svou dosavadní hořící
podobu. „Taky jsem si všiml,“ zašeptal on.
Úkosem se podíval na Darju. Ta stála více
ochromená děsem než strachem, neschpná slova či
výkřiku. Měla jsem pravdu, když jsem si myslela, že všichni
mágové sou jenom starý dědkové toužící
po moci, pomyslela si zhnuseně.
Aëvan po ní mrštil ostrým modrým
bleskem. Nechápala jak, ale stačila se mu vyhnout. Byla tak
rozlícená, že vůbec nevěděla, co dělá. Složila
před sebou dlaně a pochvíli z nich vyšleho bílé
světlo. Se vší zlobou jej mrštila po mágovi.
Už se zdálo, že ho porazila, že cítí zápach
spáleniny a slyší, jak mu praskají kosti
v těle, on však k jejímu zděšení
světelnou střelu zachytil a úděsnou rychlostí ji poslal
Darje zpět. Nestihla ani vykřiknout, když se jí do kůže
zařízly tisíce drobných jehel, pronikly dovnitř
a tříštily jí duši.
Dragon ohromeně sledovala svou umírající dceru.
Pak se rozhodla. Omráčila mága úderem křídla
a ponořila se do své materie temnoty. Její mysl
zaplavilo zlo, tak známé, že jí skoro ani jako
zlo nepřipadalo. Mág už se probíral a tak zapátrala
v mysli po co nejsilnějším kouzle Zranění a
Smrti, které znala. Náhle jich tu bylo několik a ona
měla dostatek času na to, aby je spletla dohromady a vetkala do nich
skoro polovinu své materie. Vše udělala během okamžiku
a v dalším z dračí tlamy vyrazila
hrozivá slova smrti, která se s úděsnou
výdrží několikrát odrazila od kamenných
zdí, než se sformovala a v jediném oslnivém
záblesku uhodila do Aëvanova těla. S ohlušujícím
rachotem se rozlétlo na miliony kousků, a i ty se za okamžik
rozpustily v šedou mlhu.
Dragon se rychle změnila do lidské podoby a přispěchala
k Darje. „Mami…“ zasténala tak tiše,
až se k ní musela Dragon nahnout. „Mami…
Pozdravuj tátu…“ zašeptala nakonec. Pak
její oči dostaly skelný nádech a její
napjaté tělo se uvolnilo. Vydechla poslední vzduch
z plic. Ten se v stříbritém obláčku
nesl na místo, kde se předtím vznášela
materie temnoty, vytvořil malou kouli a prozářil měkkým
světlem Dragoninu sluj.
Dragon v záchvatu zoufalství přešla
k portálu do kostela a jediným úderem pěsti
ho rozbila na tisíc kusů, zrcadlících její
divokou zlobou naplněnou tvář.
|
