|
|
Rutina.
Noc co noc , den po dni všeubíjející nečinnost,zkalený
pohled skrz mříž, vědomí ztracené v minulosti , zdánlivá nehybnost a
vzrůstající vztek sledující všudypřítomně tok mých myšlenek. Stěny mého
vězení,které jsem pomohl vztyčit a jediná touha,touha po příležitosti.Spánek a
jídlo jediné co mě zajímá a co zajímat kdy bude.Rozzlobený hlas a silné
cloumání mého těla probouzí mé nevědomí s útrob oceánů temnot.Původně
nesrozumitelná změť hlasů začíná pronikat k mé mysli a vyžaduje si mou
pozornost.
„Thore
sakra probuď se,jsme na Grosu tak vstávej “ křičí muž neurčitého věku a snad i
můj přítel do mého ucha a s obratností rozuřeného býka mě chrstl do
obličeje napodobeninu horké kávy, zjevně nechápajíc k jakému účelu
složí.Ostré světlo oslepilo mé oči a rozšířilo hlubinu nepříčetnosti jenž
hrozila mým pohlcením.„Tak co je k jídlu Nete,když už jsi mě nenechal spát“.
Net sebou trhl a v zoufalém gestu vztáhl ruce k nevysokému stropu,
„někdy si říkám,že bys dokázal prospat i svou vlastní smrt,ale když už jsme u
toho tak nic, jsme na suchu.To mi říkáš jen tak a co ten milion kreditů za toho
usmolenýho překupníčka. Opravy, náhrada škod mimochodem většinou tvá práce,pak
nemocenská několika představitelů zákona , které si cestou potkal,munice a asi
ještě pár desítek drobností.Dobře dobře já to vzdávám tak koho máš na seznamu“.
Net konečně přestává chaoticky pobíhat po místnosti a s jistou dávkou netrpělivosti mi strčí před nos terminál ,
„Nokter Tanaka bývalí vědec a voják Syndikátu , nyní na útěku malá ryba, ale
jak se zdá někdo si ho hodně cení.“ S obrazovky civěla zarostlá tvář
uštvaného muže s těkajícím pohledem ostře řezanými rysy výrazně
vystouplými lícními kostmi.Dlouhé černé vlasy potrhovali celkově zanedbaný
vzhled,který tvořil kontrast s cenou jež změnila tohoto člověka na
lukrativní zboží pro kteréhokoliv lovce odměn v téhle části vesmíru.
Přechodová
komora zjevně protestovala k mým neodborným pokusům, jak urychlit výstup
z lodě.Kovový můstek skrytý pod
nánosem rzi a prachu nesouhlasně zaskřípal pod vahou dvojice, která vylezla
z ošuntělých a značně záplatovaných dveří kosmického plavidla.Jemný poryv
větru zvedl vlnu prachu a vehnal mi jí do očí, záchvat kašle a proud nadávek mě
přinutil odtrhnout oči od povrchu vstupní brány, prodloužit krok a doufat, že
celá planeta nevypadá takto zanedbaně.Net raději zvolil bezhlavý úprk a bylo až
s podivem jakou obratnost a rychlost předvedl při vyrážení plastikových
dveří,které mají podle vojenských předpisů vydržet i řízený výbuch silných
výbušnin.
Počítačový
terminál opětoval ospalý pohled na zčernalou obrazovkou,na které se vyjímal můj
peněžní zůstatek ve výši pěti a půl kreditu,který plně dostačoval
k zaplacení ukotvení naší lodi,která pomatovala ještě tryskové motory a
kapalná paliva.Potemnělá ulice zdánlivě liduprázdná, ale jinak plná života
drobných živočichů , kteří se prodírali hromadami odpadků v chaotickém
spěchu . Netova snaha o nalezení jakéhokoliv občerstvení byla korunována
úspěchem, v podobě zchátralé putyky s ohromným nápisem nad vstupními
dveřmi označující toto místo názvem Biohazard, který průměrně inteligentnímu
člověku 25 století absolutně nic neříkal.
Modravý
obláček dýmu stoupal v točité spirále k víku ventilace,která přestala
být funkční před několika desítkami let.Net jemně odsunul talíř a znepokojeně
pohlédl na mou tvář. „Je čas vydělávat, tak nelelkuj.“ Poněkud roztržitě jsem
odtrhl zrak od zrcadla , ve kterém se odrážela zarostlá tvář lemovaná kšticí
kudrnatých vlasů zvýrazněná nezdravou
barvou pokožky a lhostejným pohledem
modrých očí. „ Nemyslíš,že bych se měl oholit ?“ Tvrdý úder, který dopadl na
desku stolu, přilákal pohledy všech hostů podniku.Net s velkými nesnázemi
potlačující svůj navztekaný hlas , postupně rudne a donutí pár slabších jedinců
k urychlené evakuaci ohroženého okolí. „Thore, kdyby hloupost kvetla tak
jsi zahradníkem, teď vstaneš a podíváš se po našich penězích.“
Rezidentní
čtvrť ve středu města se nijak nelišila od zbytku přístavního města snad jen
místo jedné hromady odpadků tu byly hromady dvě.Je až s podivem jaký je
člověk na útěku hlupák stačí obejít pár známých , případně oblíbených putyk či
jako v mém případě sledovat jednu postarší brunetu v jednoduchých
šatech a hle světe div se hledaná osoba je na světě, co na tom, že je to první
místo na kterém vás někdo hledá , zvyků se zbavuje příliš těžko a pokud ten
dotyčný ani neví , že je na něj vypsaná odměna a tak pytlík naplněný pískem do
temene hlavy opravdu překvapí.
Net jenom
nevěřícně zíral na cifru, která se objevila na displejích v centrální
místnosti lodi.Samolibí úsměv , který jsem vykouzlil na rtech , při svém
příchodu zmrzl a propůjčil mi vzhled osla zírajícího na shnilou mrkev.
Třímilionová odměna se smrskla na třicet tisíc kreditů skutečné hodnoty a po
zaplacení všech daní to čítalo asi tři tisíce ,která stačily na úhradu
pohonných látek ,ale naše lodní spižírna
bude stále jedna velká pustina.Jenomže co naděláte , když váš parťák
trpí vlčí mlhou a kde jsou tisíce vidí miliony. Vidina rychlého výdělku vzala
za své a sen o plném břichu zůstane snem , prostě další nudný den v životě
lovce lidí. |
