Svědomí

Jako ostrý šíp
Vystřelený z luku svědomí
Probodává tvou jistotu
A tvoji mysl ochromí

Uzamykáš se

Vratké lano, na rozhraní nekonečna
Co ve větru se kymácí
Balancuješ plná strachu
Zem pod tebou se vytrácí

Se svým svědomím v poklidu dřímáš
Zakryta závojem lží
Sny, ozvěny pravdy nevnímáš
Neb bez nich je snadnější žít

Jsou tu však stále, a doléhají
Na tebe silou nemalou
Ničí tvé představy mylný
Ty však jsi uzavřena ve světě svým
Myslíce, že duši máš nevinnou
Ten pocit je tak silný

Však mnohdy skulinu najdou si
V tvé pevné lživé hradbě
A jako soudce, narušitel
Vystaví tvou mysl hanbě

Jsi otrokem iluzí
Jež sama jsi stvořila
Jako obranu před světem
Stěna, jež skutečnost drží
Jako vodu přehrada
A falešnost propouští ven

Kéž jednou přijde den
Kdy dojdeš k uvědomění
Že sama si každým činem
Nahlodáváš své svědomí