Naposled

Naposled dívám se skrze led
na ten věčný širý svět.
Naposled vidím modré nebe
a slyším naposled zpívat tebe.

Venku se světlo s temnotou snoubí,
do srdce myšlenka teskná se vloudí.
Je to skutečnost nebo sen?
Nechci se více dívat ven.

Do nitra oči své obracím,
k vzpomínkám v mysli se navracím.
Vidím je naposled, je to tak?
Myšlenky letí až do oblak.

Kolikrát ještě řeknu Ti sbohem?
Přemýšlím potichu nad psacím stolem.
Slunce už pomalu k západu spěje.
Ruka se únavou malinko chvěje.

Nadechnu se teď ještě naposled,
v srdci mám jenom věčný led.
Až zavřu oči, budu spát,
o všem tom nesplněném nechám si zdát.