Bum.
Bum.
Bum.
V Dórských skalách duněly bubny. Přes ostré kamenné výčnělky běžely dvě velice obratné postavy. Jejich těla halily zelené tuniky se zlatým vyšíváním na okrajích. Na opasku jim visely krátké zahnuté meče a na zádech nesli zdobené tisové luky. Toulce měli plné krásných zlatých šípů s kachními pírky. Jejich nádherné plavé vlasy za nimi ladně vlály. Jeden z nich nesl v levé ruce nějakou oválnou věc, zabalenou ve špinavých hadrách, ze které nespustil zrak.
Když byly tyto dvě postavy už skoro u lesa, který veliké skály obklopoval, vynořili se za nimi čtyři další postavy. Jedna z nich vzala do rukou svůj dlouhý luk, napnula do tětivy silný černý šíp a vystřelila. Střela okamžitě našla svůj cíl v srdci jednoho z uprchlíků. Ten se svalil po hlavě na zem. Jeho druh, který nesl záhadnou věc se po něm ani neohlédl a pospíchal se svou kořistí dál do lesa.
Další ze čtyř postav si nachystala svůj šíp. I tento byl ohavně černý. Jeho majitel jej poslal k utíkajícímu, ale strefil jen kmen blízké borovice.
,,Idiote!“ křikl na něj muž stojící vedle něj hrozivým hrubým hlasem. Sám vzal svůj luk a vystřelil, ale uprchlík mezitím zmizel v lese. Podíval se na vedle stojícího s výrazem opovržení. ,,Désai!“ zařval a bubny utichly.
Kapitola 1.
Postava v zelené tunice splývala s lesem téměř dokonale. V jedné ruce oválný balíček a druhá na jílci zasunutého meče. Napínal svůj sluch i zrak aby mu žádný zvuk lesa neunikl. V dáli se ozvala kukačka. Mladík se leknutím otočil a vytasil svůj meč. S vydechnutím jej vrátil zpět do pochvy a znovu se rozeběhl.
Po několika minutách doběhl k úzké lesní cestě, na které čekal povoz s dvěma zapřaženými hnědáky.
,,Mám ho!“ vykřikl a napnul svou ruku s balíčkem.
Z vozu vykoukl malý človíček. Výskl a zatleskal.
,,Už jsem v to ani nedoufal,“ zazněl zevnitř povozu mužský hlas. Vykoukla další postava. Postarší muž zahalený ve světlém hávu s dlouhým bílým plnovousem. ,,Evore, kde máš Alagara?“ zeptal se i když dávno čekal odpověď.
Mladík se zastavil a spustil ruku. Sklopíc hlavu promluvil: ,,Alagar zemřel, když jsme utíkali. Zabili ho ti špinaví elfové. Nechápu, jak nás mohli zradit,“ zvedl hlavu a podával muži onen balíček. ,,Tohle je to vejce, pane.“
Stařec si ho od něj vzal a uklidil ho do bezpečí povozu. ,,Jak dlouho ti mám říkat abys mě neoslovoval pane?“ zeptal se. ,,Oslovuj mě normálně. Mým jménem.“
,,Promiň, Thörgrime,“ hlesl mladý elf.
,,Lirte!“ zavolal muž. ,,Vyjedeme!“
Onen malý mužík opět vykoukl z vozu. Krátce, ale důrazně přikývl, sedl si dopředu a bičem postrčil koně do klusu.
Evor naskočil za starcem dozadu a vydali se po cestě ven z lesa. Thörgrim si vzal do ruky svou vyřezávanou hůl a vyslovil kouzlo. Stopy jejich vozu za nimi samy mizely.