Cesta krve
část druhá
Převozník
Když se Lorien probudila vnikaly do otvoru stromu zářivé sluneční paprsky. Protáhla se ven jako
kočka a líně mžourala ke slunci. Zakručelo jí v žaludku a Lorien si nedokázala vzpomenout, kdy
naposledy jedla.
Rychle posbírala své věci a vydala se na cestu do vesnice. Když prošla údolím, spatřila
jak se před ní rozléhá nádherně modrá řeka a sluneční paprsky se odrážely od hladiny jakoby celé
její dno bylo plnné drahokamů.
Lorien se vydala po proudu, každou chvíli musela narazit na převozníka.
Když se blížila k jeho domku přepadla ji náhlá nepříjemná tíseň, až se její srdce dalo na zbrklý
útěk.
Obydlí působilo velmi chudým dojmem. Celé bylo ze dřeva, oknům místy chyběla skla a
okenice vrzaly na zrezlých pantech.
Zahnala zlé myšlenky vyplouvající v její mysli a zabušila na převozníkovi dveře.
,, Kdo je to ´´, ozvalo se hrubým, hlubokým hlasem.
,,Hledám převozníka´´ odpověděla Lorien.
Dveře se rozlétly a na jejím obličeji se oběvilo zděšení.
Na prahu stál hubený muž, chybělo mu levé oko a přes celou tvář měl ošklivou rozšklebenou jizvu
,,Co chcete´´, zaburácel muž držící v ruce nůž a podíval se na Lorien svým jedním okem tak,
že jí naskočila husí kůže po celém těle.
,,Cestuji do Jopy, potřebuji se dostat na druhou stranu řeky´´ a snažila se nedívat na prázdnou
oční jamku, kterou se ani nesnažil zakrýt páskou.
Tlukot srdce jí zněl v uších a snažila se potlačit první dojem z jeho ohavného vzhledu.
,,Bude to ale něco stát´´, řekl a hrozivě se rozchechtal.
Lorien polkla naprázdno a očekávala co ten ohava bude chtít s rukou na jílci svého meče.
,,A co by to mělo být´´, zeptala se když jeho smích utichl a upřel na ni mrazivý pohled.
Převozník pozvedl ruku a dotkl se jejího hrdla. Prudce sebou trhla a povytáhla meč. Muž však
bez sebemenší známky útoku pozvedl svou mozolnatou dlaň a v ní se třpytil jemný řetízek,
jenž Lorien nosila už od malička.
,,To je trochu hodně za převoz´´, řekla a odstrčila jeho ruku. Po tváři mu přeběhl zlověstný
úškleb ,, jestli nechceš, tak si zaplavej´´, zamručel.
Lorien chvíli přemýšlela, ale pak odepla řetízek a podala ho muži, nemá čas hledat jiný
způsob, jak se dostat na druhou stranu přes studenou řeku.
Převozník se zazubil a chramstl po šperku.,, Tak pojďte´´ a scházel k řece, kde měl upevněný
převozní vor.
Lorien nastoupila a posadila se.Muž uchopil dlouhé bidlo a začal vor postrkovat po řece.
Lorien pozorovala vlny a nastavila tvář jemnému vánku, který si pohrával s jejími vlasy a oddávala
se krásnému snění ze kterého ji probralo až prudké trhnutí jak dorazil vor ke břehu. Vyskočila na
pevninu a chvíli se dívala za podivným převozníkem, jak se vrací ke svému domovu.
Projistotu zkontrolovala váček se zprávou, jestli je na svém místě a pak se vydala k vesnici.
Cesta ubíhala rychle, okolo byly velké pole, kde rolníci své rostliny připravovali k zimnímu
spánku a zvesela si zpívali nějakou písničku.
Začalo se smrákat a Lorien konečně dorazila do Jopy. Vetšina obydlí bylo z kamene
a nemělo více jak dvě patra. Uprostřed vsi stálo malé a již klidné tržiště.
Lorien se vydala uličkou k hostinci U Sama, jenž stál opodál a velká cedule na něj
upozorňovala. Až se pořádně nají a prospí prohlédne si vesnici pozorněji, ale to až
zítra za denního světla.
