Loučení

Do snu mi vstoupil muž
Obličej jsem mu neviděl
Zasípal – Já jsem smutek
Však rázem oněměl

Ve snu jsem potkal muže
Vlasy jak uhel černý měl
Řekl mi – Já jsem vztek
A já ho nikdy víc neviděl

Zmizel za salvou z děl


Zlost objevil jsem ve snu
Šel z ní chlad až na kost
Jak hluboko ještě klesnu
Radši zakřičel jsem dost!

Sen však ještě neměl skončit
Museli se se mnou všichni rozloučit
Dokud neklesnu až k samému dnu
A sám v sobě se nevykoupu

Očistou vrstvu špíny sloupnu


A tak padal jsem hluboko
Do všech koutů svojí mysli i duše
A oni přicházeli a odcházeli
Tak jako výstřel z kuše

A loučili se beze slova
Či sotva hlásku vydali
Až rozplynula se mlha
Když všichni za mnou zůstali
...
Dokud světlo neprošlo skrz a „oni“ mě vstoupit nechali...