Jiří Charvát
Průlet
Ve tmě se pouze zlehka a náhodně objevují barevné body. Jako by nekonečným, temným vesmírem problikávaly první nejasné hvězdy. Jejich výskyt je čím dál častější, už se choulí do shluků podobných hvězdokupám a galaxiím. Po chvilce se z bodů vytvářejí zvláštní šmouhy roztodivných barevných tvarů. Formují se do nejrůznějších obrazců. Postupně vytvářejí reálný obraz duše.
Zachytává první myšlenky, nejdříve jednoduché, jakoby lehký vánek, později složitější, které dostávají určitý smysl. Pozvolna si začíná uvědomovat svoji přítomnost. Funkce jednotlivých částí těla se obnovují.
Stříbrný prach, usazený v silné vrstvě na přístrojích, odráží žluté světlo jasné hvězdy. Světelné filtry jemně mění svoji intenzitu s přibližující se vzdáleností. Atmosféra v pilotní kabině ožívá. Přístroje ukazují ustálené hodnoty. Blíží se k planetární soustavě. Řídící jednotka po mnoha a mnoha letech konečně začíná zpracovávat jiné údaje než obvykle. Jako kdyby ten stroj cítil určité obveselení, po té dlouhé době nicnedělání. Všechna zařízení pracují na plný výkon a jejich oživení bylo okamžité. Pouze biologická jednotka v této činnosti trochu zaostává. Jediný člen posádky se probouzí z hibernačního spánku jen pozvolna a se značnými obtížemi. Přece jenom je tento proces poněkud složitější, ale i přesto probíhá na kosmické lodi všechno podle plánu. Signál, zachycený z dalekého vesmíru, byl přijat včas. Všechny potřebné rozbory probíhají perfektně podle naprogramovaného scénáře. Výsledky se začínají objevovat na všech monitorech.
Cítí se jako po děsné kocovině. Pohled na monitory ho vrací do reality. Je to jasně pochopitelné. Tolik let v umělém spánku tomu nasvědčuje. Příznaky návratu do normálního světa jsou odpovídající. Usazuje se do pilotního křesla a vyhodnocuje výsledky. Znovu probírá stanovený program a srovnává jej s časovou skutečností. Není vidět žádná odchylka. Stroj ho probudil po plánované přestávce. Prostoupením několika známých dimenzí a použitím posledních výpočtových interpolací se dostává do zcela neznámého, ale v alternativě plánovaného vesmíru. S uspokojením konstatuje, že je tady pro něho bezpečno. Nakonec si vlastně příjemně oddychl. Pravděpodobnost ztroskotání tady vždycky je, ale s tím přijímal tuto práci. Musí ovšem konstatovat, že nikdo z nich zatím takhle daleko ještě nebyl. Dohadovali se, co asi bude za touto hranicí, a on zvítězil. Jeho tvrzení, že to bude stejný vesmír, se podle prvních záznamů naplňuje. Ještě jednou kontroluje návratovou trajektorii a je spokojen. Není to tak složité. Programuje počítač a mapuje tuto hvězdnou soustavu.
Právě míjí jednu zmrzlou metanovou planetu. Ještě je dost daleko od žluté hvězdy. Přemýšlí o časovém skoku, ale nejeví se mu to dost reálné. Tato soustava je malá, raději si vychutná to její přiblížení a krásný pohled na vesmírná tělesa. Rychlost je dostatečná, aby byl schopen zaznamenat všechny normálie. Pokud se vyskytne něco zvláštního, kosmická loď ho na to včas upozorní. Tato část vesmíru se mu nejeví složitá. Pozor, objevuje se pásmo asteroidů, ale dost běžné. Teď se něco mihlo v zorném poli. Sleduje záznamy. Není to nic podstatného, nějaká kovová oběžnice na úrovni primitivní civilizace. Takových už potkal na své cestě bezpočet.
Probírá zaznamenaná data o buněčném životě. Obrací se k monitoru, který zatím ležel mimo jeho zájem. Ano, už to vidí. Jedna, dvě, tři, čtyři planety obsahovaly někdy v čase život. Vidí zbytky určitých skulptur. Vidí i zcela zjevné fosílie. Vyhodnocuje. Jasně, molekulární podstata bílkovin, dokonce přemýšlející hmota! Myšlenkový pochod primitivní, duševní činnost na nule. Právě míjí modrou planetu plnou vody a obklopenou atmosférou. Žijí zde nejrůznější rostliny a živočichové. Možná, že by to stálo za chvilku zdržení a prostudování zdejšího života? Možná, že by jim i trochu mohl pomoct? Otázka je, jak by ho přijali? Podle výsledků by jim spíš připadal jako vetřelec. Na jednom z monitorů se náhle objevuje povědomá kresba snímaná z povrchu planety. Aha, podívejme, už tady někdo byl, ale cestovní znaky, které podle celovesmírné úmluvy jsme povinni zanechat na objevených planetách, vypovídají, že to nebyl nikdo z nich. Vyslal sondu s podpisem, sleduje její dráhu a přistání.
Má pocit, že by nepochopili jeho dobré úmysly. Už pohled na kosmickou loď by je asi značně vyplašil. Raději se do jejich života nebude míchat. Jeho úkol je jiný. Nemůže se zabývat touto civilizací. Jenom jim popřeje hodně štěstí. Sleduje, jak sonda přistála a zahájila svoji činnost. Programuje počítač na další cestu. Uléhá opět na hibernační lůžko.
„Sbohem, přeju vám příjemný život.“
Na letním nebi lidé zahlédli padat jasnou hvězdu. Všichni do jednoho si přáli pro sebe to nejlepší. Zamilovaně se drželi za ruce. Nejednomu lidskému páru tento vesmírný úkaz změnil životní cestu.
