"Hele příteli, nedáš si skleničku?"
Kus masa nabodnutý na vidličce se zastavil v půli cesty k ústům.
"Mám pro tebe nabídku, která se neodmítá," usmál se pohublí muž s tenkým knírkem a přisedl si ke stolu. "Spousta peněz, ženskejch a skoro žádná práce, byl bys hlupák odmítnout něco takovýho."
Vidlička klesla zpět do dřevěné misky.
"Jen se koukni na mě," rozpřáhl muž s knírkem ruce. "Drahý hadry a spousta peněz. Jediný co musíš, je podepsat tady tenhle papír a jít se mnou." Muž vytáhl zpod modrého pláště svitek papíru a rozvinul ho. "A jestli neumíš psát, tak mi řekni jak se menuješ a já to podepíšu za tebe."
Lemhar zvedl oči od misky s jídlem, vytáhl z měšce u pasu měděnou minci a podržel jí muži pod nosem.
"Mam pro tebe taky nabídku, která se neodmítá," řekl šeptem a přesto jeho hlas zaduněl místností. "Pokud tu budeš, až tenhle měďák dopadne na podlahu, přerazim ti rypák!"
"Nehraj si tu s mědí, když ti nabízim zlato," mávl rukou muž v plášti.
Lemhar vyhodil minci do vzduchu...
"Zlato, spoustu zlata. Tak nebuď hlupák a podepiš," přistrčil mu muž papír.
...mince dosáhla vrcholu své dráhy a začala padat k zemi...
"Copak vypadam jako někdo, kdo by tě chtěl podvést?"
...mince dopadla na dřevěnou podlahu.
Muž s knírkem zmlkl a podíval se na minci. Lemharova pěst ho zasáhla skoro ve stejném okamžiku. Hlava mu poskočila dozadu a on spadl na zem.
Lemhar se zvedl a zamířil ke dveřím.
"Nabídka, která se neodmítá," zavrtěl hlavou. "Tu sem podepsal před dvaceti lety..."
